Tento článek původně vyšel na stránkách Info.cz.
Přestože žádný z čínských výrobců dosud nepožádal o zařazení své vakcíny do schvalovacího procesu Evropské lékové agentury (EMA), některé státy střední a východní Evropy s nimi počítají ve svých vakcinačních strategiích. Srbsko už začalo očkovat vakcínou Sinopharm, podobnou cestou chce jít i Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Severní Makedonie či Ukrajina. Z členských států EU zařadilo Sinopharm do svého očkovacího plánu Maďarsko, Česká republika požádala Čínu o stejnou vakcínu a Polsko ji zvažuje. Přestože se právě tyto země během první vlny pandemie pyšnily úspěšným zvládnutím situace, aktuálně se nacházejí na opačné straně stupnice mezi státy s největším počtem obětí na obyvatele. S tím také stoupá tlak na řešení situace kvůli přetížení zdravotního systému a nespokojenosti obyvatel s protiepidemickými opatřeními. Čínské vakcíny však mohou znamenat další pootevření dveří pro vliv Pekingu v zemích střední a východní Evropy.
Oproti zapojení čínských firem do budování 5G sítí nebo ruských společností do kritické energetické infrastruktury nepředstavují vakcíny údajně žádné bezpečnostní riziko. Protože prý nejsou o politice, jak říká i český premiér Andrej Babiš. V tom se ale mýlí – ruské a čínské vakcíny jsou výsostně politickou záležitostí, dosud je navíc neschválila Evropská léková agentura (EMA). Ruská a čínská propaganda této skutečnosti využívají a vykreslují agenturu jako pomalou a politicky zaujatou, protože ruské a čínské vakcíny jsou přece bezpečné. Souběžně s tím je EU líčena jako neschopná efektivně bojovat proti pandemii, zatímco Rusko a Čína podávají pomocnou ruku kolabujícím zdravotním systémům ve střední a východní Evropě.
Ucelený výzkum debaty ohledně využití čínských a ruských vakcín v regionu CEE stále chybí, nicméně již existují data týkající se přímo České republiky. Výzkum – který vznikl v rámci projektu MapInfluenCE, jenž mapuje čínský vliv ve střední Evropě – zaměřený na mainstreamová i alternativní média a sociální sítě, představuje první pokus osvětlit debatu, která o tomto tématu probíhá.
Česká debata je převážně orientovaná na ruskou vakcínu Sputnik V, čínské vakcíny Sinopharm a Sinovac byly většinou zmíněny v kontextu jiných vakcín nezápadního původu. Analýza dochází k závěru, že v okamžiku rozhodnutí o využití ruské vakcíny klesá psychologická bariéra pro použití (rovněž neschválených) čínských vakcín.
Česká republika požádala o vakcínu Sinopharm pouze několik dní poté, co vyjádřila zájem o vakcínu Sputnik V. Nicméně proti využití neregistrovaných vakcín se staví ministr zdravotnictví Jan Blatný i premiér Andrej Babiš, přestože ten potvrdil, že prezidenta požádal o získání informací. V tomto ohledu je důležité sledovat vývoj na Slovensku, kde premiér Igor Matovič zakoupil vakcíny Sputnik V, navíc bez souhlasu svých koaličních partnerů. Rozdílné postoje vůči využití neschválených vakcín mohou způsobit rozkol i ve vládě naší země. Prezident Zeman, který prosazuje nasazení ruských i čínských vakcín, už navrhl odvolat ministry Blatného a Petříčka a ředitelku Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irenu Storovou, kteří jeho názor nesdílí. Prezident nemá pravomoc tyto kroky realizovat, nicméně jeho vyjádření nevyhnutelně ovlivňují veřejné mínění a může jimi podkopávat důvěru ve vládní kroky.
Jistou afinitu k ruským vakcínám, na rozdíl od těch čínských, může v této částí Evropy částečně vysvětlovat kulturní blízkost i historické zkušenosti s ruskými (nebo spíše sovětskými) vakcínami. Například maďarský premiér Viktor Orbán argumentoval právě tím že „během komunismu jsme byli očkování sovětskými vakcínami jako děti a, jak můžete vidět, jsme v pořádku.“ Stejnou tendenci lze spatřit i ve vyjádřeních některých vědců, jejichž výroky se objevily v české veřejné debatě – ti vyjadřovali větší důvěru k Ústavu epidemiologického a mikrobiologického výzkumu Nikolaje Gamaleji v Moskvě než k čínským výzkumným institucím.
Koronavirová diplomacie à la Peking: Od roušek po injekce
Do určité míry se současná situace podobá jaru 2020, kdy propuknutí koronavirové pandemie a nedostatek ochranných pomůcek přiměl země střední a východní Evropy žádat o pomoc Peking. Následně jsme byli svědky vítání prvních letadel z Číny, včetně osobní přítomnosti premiéra Andreje Babiše na letišti, nebo líbání čínské vlajky srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem. Už během první vlny se Čína snažila zlepšit svou pošramocenou reputaci pomocí „rouškové diplomacie“ a vymezit se nikoli jako původ problému, ale jako země, která přináší světu řešení.
„Vakcínová diplomacie” může být vnímána jako přirozené pokračování tohoto procesu. Nicméně oproti minulému roku není Čína jediným poskytovatelem nedostatkového zboží, ale musí se potýkat s konkurencí ostatních výrobců vakcín. Ve snaze předejít přímé konfrontaci s vakcínami od společností Pfizer/BioNTech a Moderna směřovala Čína nabídku svých vakcín především do sousedních států, rozvojových zemí a zemí na periferii zájmu velmocí.
O nákupu vakcín obvykle rozhodují čtyři faktory: cena, schopnost zaručit dostatečné množství dodávek, bezpečnost a účinnost vakcín. Co se týče ceny, čínský prezident Si Ťin-pching již v květnu 2020 oznámil, že čínské vakcíny budou sloužit jako „veřejný statek“, čímž budou finančně dosažitelné i pro rozvojové země. Možná ještě více než při „rouškové diplomacii“ lze vidět nerovnost, s jakou Čína své vakcíny nabízí. Některé země je dostaly darem, zatímco ostatní si je zakoupily a jiné dostaly nabídku poskytnutí půjčky na jejich pořízení.
Zůstává otázkou, zda je Čína schopná dodat dostatečné množství vakcín, zvláště v případě, pokud se rozhodne prioritizovat při očkování domácí populaci. Navíc existují případy, kdy Čína přislíbila darování vakcín (například v lednu Barmě) a žádné dodávky zemi nedorazily. Situaci zatím využila sousední Indie, která Barmě vakcíny darovala. Stejně jako loni u roušek a dalšího zdravotnického materiálu, ani u vakcín Čína nepublikuje souhrnné informace, které by umožnily zorientovat se v množství skutečně dodaných vakcín a formě jejich poskytnutí. Máme tedy k dispozici pouze data z čínských a lokálních médií, která nemusí být úplná a přesná. Naopak vytvářejí prostor pro další vykreslování Číny jako štědrého dárce a poskytovatele vakcín. Příkladem může být Papua-Nová Guinea. Čína v médiích oznámila záměr darovat zemi vakcíny, papuánská vláda ale o ničem nevěděla a tuto informaci následně vyvrátila.
Aby mohla být vakcína schválená, musí být označena jako bezpečná a účinná. V případě Evropské unie má tento proces na starosti EMA, v Česku Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Schvalovací proces je zdlouhavý a v případě výjimečné situace, jako je epidemie koronaviru, mohou národní regulátoři povolit vakcíny pro nouzové použití. Kvůli nedostatku vakcín již některé státy, včetně těch ve střední a východní Evropě, čínské vakcíny pro nouzové použití schválily. A to i přes netransparentnost čínských vakcín a nedostatek informací týkajících se čínských klinických testů (v případě Sinovacu se účinnost značně liší – od 91 % v Turecku do 50.4 % v Brazílii).
Čína nabídla své vakcíny zemím ve střední a východní Evropě během summitu 17+1, který se uskutečnil virtuálně minulý měsíc. Místo toho, aby uvedla konkrétní množství, prezident Si Ťin-pching naznačil, že o vakcíny musí žádat země individuálně. Tento přístup dále podkopává tvrzení, že vakcíny nejsou o politice. Ostatně náměstek ministra zahraničních věcí Martin Tlapa zjišťoval u čínského velvyslance v Praze, zda by Česká republika dostala vakcíny, pokud by o ně požádala. Nejistota není překvapující, pokud si vzpomeneme na to, že Praha vypověděla sesterskou smlouvu s Pekingem v roce 2019 a loni se předseda Senátu Miloš Vystrčil vydal na Tchaj-wan. Debata o vyloučení Číny z účasti na tendru na dostavbu elektrárny Dukovany je poslední z „prohřešků“, kterým se Česko z čínského úhlu pohledu „provinilo“. Čínský velvyslanec ujistil náměstka Tlapu, že pokud Česko požádá, Peking žádosti vyhoví.
Vlády zemí střední a východní Evropy cítí tlak veřejnosti, aby vyřešily epidemii co nejrychleji a nejefektivněji. Kvůli zpožděným dodávkám západních vakcín začala řada zemí zvažovat i jiné dostupné zdroje – typicky ruské, ale v některých případech také čínské. Přestože je takové úsilí pochopitelné, podkopává důvěru v Evropskou unii. Bez ohledu na to, zda nám klesající důvěra v EU vadí či nikoliv, a bez ohledu na rétoriku politiků, kterým klesají preference, nelze popřít, že vakcíny jsou výsostně politická hra.
Image source: LISA FERDINANDO/OFFICE OF SECRETARY OF DEFENSE
