Analýza médií (2010-2017)
V rámci projektu jsme zanalyzovali 1257 textů, které v období od roku 2010 do června 2017 publikovala česká média o Číně v souvislosti s ekonomickými nebo politickými tématy.
Na základě nejvyšší čtenosti, sledovanosti nebo poslechovosti v celém období jsme vybrali 42 médií – deníky, týdeníky s politickým nebo ekonomickým obsahem, rozhlasové a televizní stanice a zpravodajské servery. Zkoumali jsme média mainstreamová i alternativní, veřejnoprávní i v soukromém vlastnictví, včetně těch, kde získaly majetkový podíl čínské společnosti.
Výsledky analýzy přináší následující infografika.
Prvním zjištěním je to, že s intenzifikací bilaterálních politických vztahů raketově vzrostl počet článků o Číně.
Téměř 250% nárůst informování o Číně je však takřka výhradně důsledkem provázanosti čínského tématu s českou domácí politikou. Rozšíření zpravodajství konvenuje s roky, kdy se měnila česká zahraniční politika. Nejvýrazněji tato tendence souvisí s výroky a aktivitami prezidenta Miloše Zemana. Uplynulý rok pak byl na čínská témata nejbohatší díky návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, pražskému pobytu dalajlámy a jeho setkání s ministrem kultury Danielem Hermanem i následnému prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů a kauze (ne)vyznamenání Jiřího Bradyho.
Obraz, který média v období uplynulých šesti a půl roku nabízela, byl vůči Číně většinově negativní nebo neutrální. Pouhých 14 % zkoumaných výskytů zpravodajství bylo vůči Číně nakloněno pozitivně.
Detailní pohled na jednotlivá média nabízejí sekce výše.
Uvedené údaje nutně neznamenají, že by média infomovala o Číně záměrně neobjektivně – neověřovali jsme pravost informací, ale u každého textu jsme kódovali, zda poselství o Číně, které v tomto konkrétním výstupu dané médium vysílá, je vůči ní neutrální, negativní nebo pozitivní.
Výrazněji pozitivní obraz Číny vysílala média s vyhraněně levicovou orientací (Haló noviny) nebo s čínským (spolu)vlastníkem. Konkrétně na příkladech Týdnu a TV Barrandov je zřejmé, že v čase, kdy spoluvlastníkem byla čínská společnost CEFC, byl obraz Číny v produkci televize a týdeníku výhradně pozitivní.
Polarita výstupů, které jsme sledovali, se za posledních šest a půl roku neměnila. Bez ohledu na příslib budoucích čínských investic zůstává mediální obraz Číny v České republice převážně negativní. S tím samozřejmě souvisí výběr mediálních témat, která se v souvislosti s Čínou objevují.
Zatímco slovenská média přinášela nejvíce informací o ekonomice Číny a maďarská média se zaměřovala na bilaterální vztahy, česká média se nejvíce zabývala mezinárodním postavením Číny, otázkou lidských práv, cenzury, autoritativním charakterem čínského režimu a otázkou Tibetu. Těmto tématům přitom slovenská a maďarská média téměř nevěnovala pozornost.
Za součást kriticky orientovaného zpravodajství lze považovat i téma Tibetu, které však na rozdíl od předchozích kategorií vykazovalo velké výkyvy v čase.
Zmínky o Tibetu kulminovaly v roce 2016 v souvislosti s návštěvou dalajlámy v Česku, jeho setkáním s ministrem kultury Danielem Hermanem a následným prohlášením čtyř nejvyšších ústavních činitelů. Opačný narativ, který popisuje Tibet před rokem 1959, kdy byl „osvobozen” čínskou armádou, jako feudální stát s otroky, jimž byly utínány ruce a vylupovány oči, v českém mediálním prostředí šířili čínská velvyslankyně Ma Keqing, prezident Zeman, komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf a Haló noviny. Jde přitom o obraz, který věrně reflektuje oficiální rétoriku Čínské lidové republiky.
Zajímavé je, že na rozdíl od Tibetu byla ve vztahu k Číně jen minimální mediální pozornost – v textech primárně se věnujících Číně – věnována mezinárodnímu postavení a vnitrostátnímu vývoji Tchaj-wanu a vztahům v tchajwanské úžině. Jde přitom o téma, které je ze strategického hlediska řádově důležitější. Tchaj-wan navíc s českou společností, na rozdíl od Tibetu, sdílí určité paralely historického vývoje, jako je postavení malé země v sousedství velmoci nebo přechod politického systému od autoritářského režimu k demokracii, a představuje také jednoze ze tří nejvýznamějších asijských investorů v ČR.
Obecně lze konstatovat, že média začínají vykazovat tendenci vnímat Čínu jako esenci toho, co Češi nejsou a nechtějí být. Toto vymezení se vůči Číně jako absolutnímu opaku se objevovalo i ve výstupech, které s Čínou zdánlivě nesouvisely (např. články věnující se možné ‘cenzuře’ internetu v České republice).
Analýza produkce českých médií, kterou jsme v rámci projektu ChinfluenCE provedli, ukázala, že česká debata o Číně je politizovaná a stereotypizovaná. Média neinformovala o Číně jako takové, tedy její domácí politice, ekonomice, či sociálních otázkách. Ve všech těchto oblastech zůstává české publikum odkázáné na minimum informací, většinou převzatých ze zahraničních zpravodajských agentur nebo přes anglicky psanou novinářskou produkci.
Znepokojivé je, že velmi omezené jsou i informace o aktuálním dění v česko-čínských vztazích: jména členů podnikatelských delegací do Číny nejsou veřejná, přesná data o čínských investicích v ČR nejsou dostupná, informace o průběhu česko-čínského investičního fóra nejsou k dispozici.
Únos čínského tématu domácí politikou a ekonomickými zájmy v sobě skrývá řadu nebezpečí. Místo toho, aby se debata týkala mezinárodního působení Číny, české zahraniční politiky vůči ní nebo střízlivého hodnocení možného přínosu i rizik čínských investic pro českou ekonomiku, debatujeme o tom, zda vůbec chceme mít nějaké vztahy s režimem, který se (některým) nelíbí.
Na emocích založená, roztříštěná a netransparetní debata zdánlivě nikomu nepomáhá – ale opak je pravdou. Pomáhá odvádět pozornost od skutečného obsahu dohod, motivací politických a ekonomických elit a čínské strategie v regionu.
Obraz, který média v období uplynulých šesti a půl roku nabízela, byl vůči Číně většinově negativní nebo neutrální. Pouhých 14 % zkoumaných výskytů zpravodajství bylo vůči Číně nakloněno pozitivně. Vyhrocenost negativního vnímání Číny v Česku vynikne zejména ve srovnání s výsledky slovenské mediální analýzy.
Analýze politických a ekonomických elit se věnujeme v sekci analýza aktérů.
