Analýza českého parlamentního diskurzu o Číně
Za posledních 25 let se česká politická debata o Číně výrazně proměnila. Je diverzifikovaná, věcná a konkrétní. Tento obecný trend v debatě o Číně lze vnímat jako pozitivní, protože umožňuje komplexní pochopení čínské zahraniční politiky a čínských ambicí v České republice a regionu střední a východní Evropy.
Přestože pozornost věnovaná Číně ze strany českých poslanců a senátorů roste, téma Číny stále stojí na okraji zájmu, zejména v porovnání s pozorností věnovanou euroatlantickému prostoru a mezinárodním organizacím jako jsou Evropská unie nebo Organizace spojených národů.
Mapování české politické debaty o Číně v Parlamentu České republiky potvrdilo předpoklad, že vládní strany (bez ohledu na politické směřování) hovoří o čínských investicích a přístupu na lukrativní čínský trh pozitivně. Opoziční strany jsou ve vnímání Číny negativnější, více se zaměřují na porušování lidských práv v Číně a poukazují na autoritářský charakter čínského režimu.
Politická linie debaty o Číně tak v České republice sleduje spíše rozdělení mezi vládu a opozici než dělící linii mezi pravicí a levicí.
Projekt analyzoval postoje českých političek, politiků a obecně politických stran k Číně za uplynulých 25 let (mezi lety 1993-2018). Analyzovali jsme 558 přepisů plenárních zasedání Parlamentu České republiky, ve kterých se vyskytovaly zmínky o Číně. Z těchto stenozáznamů vzniklo 441 na půdě Poslanecké sněmovny, zbylých 117 přepisů pocházelo ze Senátu České Republiky.
Ze všech dostupných dokumentů jsme se zaměřili pouze stenozáznamy debat na půdě komor parlamentu, které nám dovolily nejen identifikovat hlavní tvůrce diskurzu o Číně, ale také detailně se zabývat obsahem debat, které tito aktéři vedou. V jejich rámci jsme identifikovali klíčová slova, která jsou ve spojitosti s Čínou nejčastěji používána, a také sentimenty (na stupnici neutrální, negativní a pozitivní), jež jednotliví čeští politici a političky Číně v jednotlivých projevech přisuzují. Protože stenozáznamy ze zasedání Senátu jsou často nepřístupné veřejnosti, pro hlavní část studie a komparaci s výsledky z maďarského jednokomorového parlamentu jsme použili pouze data z Poslanecké sněmovny.
Stejně jako v případě mediální analýzy i na půdě parlamentu vrostl počet zmínek o Číně s narůstající intenzitou česko-čínských bilaterálních politických vztahů. Nejdiskutovanějším momentem v tomto období byla oficiální státní návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze v roce 2016.
Celá analýza ve formě policy paperu je ke stažení zde (v českém jazyce).
Komparativní analýza obsahující rovněž výsledky mapování pohledu na Čínu v maďarském parlamentu je ke stažení zde (v anglickém jazyce).
Zatímco počet pozitivních zmínek o Pekingu přecházel v průběhu let z téměř neznatelného množství na třetinu všech výroků a zpět, negativní postoje k Číně se na půdě české Poslanecké sněmovny objevovaly konstantně. Negativní zmínky drtivě převažovaly nad těmi pozitivními i v období, kdy si Česká republika budovala k Číně historicky nejvřelejší vztah.
V posledních pětadvaceti letech se na půdě českého Parlamentu ve spojitosti s Čínou diskutovalo celkem 125 témat. Podrobné čtení rovněž ukázalo, že česká parlamentní debata je výrazně spjatá s otázkami domácí politiky, ať už jde o ekonomiku či bezpečnost, a že otázky lidských práv hrály ve vztahu k Číně velmi silnou roli. Čína byla také velmi často, byť téměř ve všech případech pouze letmo, zmiňovaná v geopolitickém kontextu coby aktér s (rostoucím) vlivem na plejádu různorodých mezinárodních otázek.
Debata o Číně na půdě českého Senátu byla s domácí politikou státu svázaná ještě pevněji, než-li ta v Poslanecké sněmovně, a to skrze častá vyjádření týkající se české zahraniční politiky. Senát také kladl větší důraz na lidská práva a právě touto optikou daleko častěji interpretoval změnu českého přístupu vůči Číně.
Výzkum se také zaměřil na vyjádření zástupců jednotlivými politických stran v Poslanecké sněmovně.
Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je v české Poslanecké sněmovně tím nejspolehlivějším a dlouhodobě nejpozitivnějším hlasem vůči Číně. Občasné odchylky od jinak stabilního názoru jsou bez výjimky apolitickými zmínkami v podobě kritiky týrání zvířat v Číně či v souvislosti s Čínou jako jedním z největších globálních znečišťovatelů ovzduší.
Občanská demokratická strana (ODS) tvořila společně s TOP 09 jádro ideologické opozice vůči Číně, přestože její členové obecně zastávali umírněnější přístup. ODS reprezentuje typickou středo-pravou sílu českého politického spektra, která přistupuje k Číně skrze optiku anti-komunismu. Zároveň však, věrná pravicovému přístupu, ODS v minulosti projevovala tendence k tomu, co by se dalo nazvat “pragmatickým komercialismem” ve vztahu k Číně.
Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) byla nejsilnější vládní stranou v období formulace obratu české zahraniční politiky vůči Číně. Právě ona navýšila dramaticky pozitivní zmínky o Číně v letech 2014-2017.
Při analýze jsme taktéž identifkovali 151 jednotlivých tvůrců diskurzu o Číně v českém Parlamentu. Při tvorbě diskurzu o Číně se na časové ose zrodili dva jednoznační obhájci pro-čínské pozice. Jsou jimi Bohuslav Sobotka, dřívější předseda ČSSD, a Vojtěch Filip, lídr KSČM. Na stejné straně barikády s nimi stál také sociální demokrat Jiří Paroubek, jehož pozitivní výroky se většinou sestávaly z výčitek pravicové vládě kvůli nedostatečnému vztahu s Čínou, a poslanci komunistické strany Miroslav Randsdorf a Pavel Kováčik. Na druhé straně přístupu k Číně stojí předseda TOP09 Miroslav Kalousek, coby hlas ideové opozice českého příklonu k Číně. Po jeho boku v tvorbě negativních komentářů stojí kolega z TOP 09 František Laudát, a také členové ODS Zbyněk Stanjura, Jan Zarhadník a Miroslava Němcová, která komentovala především průběh návštěvy Si Ťin-pchinga a varování BIS před čínskými aktivitami v ČR.
Pokud jde o současnou vládu, názory premiéra Andrej Babiše se dosud pohybují většinou v neutrálních výrocích. V předchozím volebním období, kdy byl Babiš ministrem financí, se poslanci ANO k Číně prakticky nevyjadřovali. Další relativní nováčci českého parlamentu jako SPD Tomia Okamury a Piráti se profilují spíše směrem k negativnímu postoji vůči Číně, ačkoliv ani pro jednu ze stran se nejedná o hlavní téma.
Ačkoliv diskurz vůči Číně na půdě parlamentu je na první pohled ideologicky podbarvený, nelze jej vnímat skrze dichotomii byznys versus hodnoty nebo jej redukovat na pravo-levé rozložení politického spektra.
Čína na půdě parlamentu nejdříve nepředstavovala větší téma a až do posledního období se zmínky o ní redukovaly na letmé odkazy či přirovnání. Přestože tyto zmínky nabývaly na intenzitě s rostoucím ekonomickým a globálním politickým významem Číny, skutečným tématem se Čína nestala až do jejího vstupu do regionu střední a východní Evropy v roce 2012. Zda bude Čína politizovaným tématem i nadále, nebo bylo minulé volební období anomálií, odpoví až následující roky.
Jen okrajově byla Čína zmiňovaná na české zákonodárné půdě již od devadesátých let. Ačkoliv tyto zmínky jasně ilustrují tehdejší pohled na Čínu jako na „komunistickou zemi“, v níž jsou „porušována lidská práva“, občasné jednovětné odkazy se nekvalifikují jako politická debata. Odkazy na lidská práva od roku 1996 postupně ustupovaly dalším, zejména ekonomickým tématům, přičemž tento trend byl završený v roce 2008, kdy byla Čína rámovaná spíše jako rozvíjející či již rozvinutá ekonomika, s níž je třeba navázat lepší obchodní vztahy. Ani tento narativ ovšem nepřerostl ve větší politickou debatu. Tu v daném období rozpoutaly pouze protesty Strany Zelených proti porušování lidských práv v Tibetu.
S levicovou vládou Bohuslava Sobotky, která s Čínou od roku 2014 navázala užší vztahy, přišel i pozitivní diskurz o Číně coby o zásadním elementu českého hospodářského rozvoje. Čína se poprvé tématem skutečné politické debaty, jež by se netýkala (primárně) ideových otázek. Kritika, která ohledně česko-čínského sblížení následovala, byla také mířená na konkrétní kroky vlády, prezidenta, nebo čínské strany.
S tím, jak se „čínský sen“ načrtnutý vládou premiéra Sobotky vzdaloval realitě, zintenzivňovala se i tato kritika. V období, kdy odstartovaly problémy společnosti CEFC, ústředního hráče čínských investic v České republice, již česko-čínské sblížení nenacházelo své obhájce. Zároveň nelze ignorovat další, stálé body kritiky, jako jsou environmentální problematika či pozice Číny v globálním mocenském rozložení, v němž je českými poslanci často přirovnávána k Rusku jako protipólu Severoatlantické aliance. Negativní diskurz vůči Číně na půdě Poslanecké sněmovny proto nelze nahlížet jako set ideologicky motivovaných předsudků.
Ochrana lidských práv v Číně, sympatie s politickými nároky Tibetu a hodnotově orientovaná politika byly v české zahraniční politice zakořeněny od prvního volebního období a jsou součástí české zahraničněpolitické tradice. Tato témata sice nebyla na půdě parlamentu vždy aktivně debatována, o to častěji však na ně bylo odkazováno jako na konstantu. Je proto nasnadě, že v období intenzifikace česko-čínských vztahů téma lidských práv rezonovalo v obavách o podobu nové české zahraniční politiky.
Tato zahraničněpolitická tradice v přístupu k Číně je opakovaně kritizována jako zpátečnická a často srovnávána s výhodností ekonomické diplomacie a rozvoje obchodních vztahů s Čínou. To vytváří politický pat, ve kterém jsou politici se snahou o zlepšení ekonomických vztahů s Čínou automaticky kritizování za amorální “kolaboraci“, zatímco kritici porušování lidských práv jsou obviňováni z poškozování českého hospodářství. Jak ukazují data, škodlivý narativ dichotomie lidská práva versus ekonomika je v české politické debatě o Číně přítomný již od 90. let.
Současný dikskurz o Číně se do určité míry zbavil historické negativity a kritika vůči Číně v parlamentu je v posledních letech mnohovrstevnatá a konkrétní. Diskurz vůči Číně proto nelze interpretovat jako opsání eliptického kruhu mezi dvěma obdobími plochého odsuzování skrze lidskoprávní tematiku, nýbrž jako dialektický vývoj diskurzu ohledně Číny, který prošel změnou od hodnotově založené kritiky, přes náhled na Čínu jako na ekonomickou příležitost až k času očekávání přílivu investic, aby byl nyní podrobován kritice za mnohá konkrétní selhání. Český parlamentní diskurz je nyní tvořen skutečnou politickou debatou, namísto jednoduchých odkazů na předem dané předpoklady o Číně.
Analýza ve formě policy paperu je ke stažení zde (v českém jazyce) a zde jako komparativní analýza obsahující rovněž výsledky mapování pohledu na Čínu v maďarském parlamentu (v anglickém jazyce).
