Tento článek původně publikoval Voxpot.

Když Facebook a Twitter 6. ledna zablokovaly americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi účty, byl to ze strany digitálních platforem bezprecedentní krok, který vzbudil vášně po celém světě. Již v minulých měsících, kdy obě platformy začaly aktivně označovat příspěvky politiků včetně amerického prezidenta podle jejich pravdivosti, vyvolala nová opatření značné rozpaky. Zablokování účtů ze strany Facebooku a Twitteru (a později také Googlu) však této problematice dodalo úplně nový náboj.

Moc sociálních sítí a z toho vyplývající problémy se však rozhodně nezrodily až na začátku nového roku. Ve skutečnosti jsou přítomny již po řadu let a teprve po silném tlaku mimo jiné v souvislosti s kauzou Cambridge Analytica se sociální sítě zavázaly na sebe vzít některé povinnosti, kterými by omezily svůj vliv ve prospěch veřejnosti. Zatlačit na sociální sítě především v boji s dezinformacemi se pokusila i Evropská komise, která na konci roku 2018 vydala Kodex zásad boje proti dezinformacím.

Čeští zákonodárci by dále měli zajistit lepší vymahatelnost českého práva v online prostoru, dotáhnout do konce implementaci evropské legislativy a usilovat o co nejužší spolupráci přímo se sociálními platformami.

Jak se brzy ukázalo, digitální platformy k novým závazkům přistoupily laxně nebo se jejich plněním vůbec neobtěžovaly. Důvodem vlažné snahy sociálních sítí byla zejména nezávaznost a vágnost evropských požadavků, které přispívají k tomu, že si platformy mohly řadu bodů vyložit po svém. Evropská komise přitom kromě verbálního nátlaku a hrozeb přísnější regulace postrádala adekvátní donucovací nástroje. V prosinci minulého roku proto místopředsedkyně Evropské komise a česká eurokomisařka Věra Jourová představila novou strategickou vizi obnovy demokracie, regulace sociálních sítí a boje s dezinformacemi v podobě Akčního plánu pro demokracii (EDAP)

Třeba i sankce

EDAP zaprvé jednoznačně pojmenovává hlavní aktéry, kteří ve své zahraniční politice zneužívají šíření dezinformací k prosazení vlastních cílů. Mezi nimi identifikuje Rusko a Čínu a odkazuje přitom na práci Evropské služby pro vnější činnost, která se monitorováním dezinformací z těchto zemí zabývá. Plán navrhuje, aby bylo v případě opakovaného zneužívání dezinformací možné zavést vůči problémovým zemím sankce, jež by je měly v budoucnosti od podobné činnosti odradit.

Zadruhé se plán detailně věnuje budoucí regulaci sociálních sítí a navrhuje posun od dřívějšího principu seberegulace k důraznější roli EU a tzv. koregulaci, ve které by Evropská unie měla výrazně větší pravomoci donutit platformy plnit jejich závazky. Tento prvek je obzvláště významný v kontextu selhání implementace zmíněného Kodexu zásad boje proti dezinformacím, které nový Plán napravuje.

Akční plán také klade důraz na dlouhodobé posilování mediální gramotnosti, vzdělávání a na práci s moderními technologiemi, kde Evropská unie a její členské státy dlouhodobě zaostávají. Pro budoucí implementaci je významné, že EU uznává přidanou hodnotu občanské společnosti a výzkumu stejně jako roli médií, fact-checkerů a novinářů, kteří by se měli podílet na boji s dezinformacemi společně s evropskými institucemi a členskými státy.

Kromě toho bude důležité správně nastavit spolupráci mezi Bruselem, Prahou a dalšími členskými státy, které mají zejména v oblasti volebních procesů většinu kompetencí ve svých rukou. Právě cesta zvyšování odolnosti a kapacity členských států EU je tedy dalším vítaným prvkem tohoto návrhu.

Jak ochránit volby?

EDAP neskrývá ambice neskrývá ambice i v oblasti ochrany voleb a svobodných médií. Co se týče integrity volebního procesu, Komise chce dohlédnout na férové a transparentní hospodaření politických stran a přidělování veřejných prostředků. Plánuje rovněž více sledovat online aktivity politických stran s ohledem na digitální politickou reklamu, aby mohla dostatečně zajistit její transparentnost a srozumitelnost pro uživatele-voliče. A prosazuje například i lepší vynucování tradičních volebních pravidel pro politickou soutěž v dosud zanedbaném online prostředí.

Při pohledu do sekce médií je možné najít důraz na obranu novinářů a sdělovacích prostředků, a to jak proti tlaku korporací a třetích stran (typicky Ruska a Číny), tak před fyzickými i online útoky ze strany odpůrců svobodných a nezávislých médií. Komise se chce angažovat v budování kapacity médií, jejich finanční podpoře a přechodu do online prostoru. S ohledem na pluralitu mediálního prostředí se bude řešit podoba zadávání státní reklamy, ale také omezování přístupu k informacím a vlastnická struktura mediálních organizací.

Kromě Akčního plánu přišla Evropská komise na konci minulého roku s Aktem o digitálních službách (DSA) a Aktem o digitálních trzích (DMA), které se zabývají systémovou regulací platforem a cílí na nelegální obsah šířený platformami. DSA navíc vůbec poprvé uzákoňuje povinný přístup výzkumníků k datům nebo tzv. trusted flaggers, tedy nezávislé hlídače problémů, kteří mají na starosti monitorování dění na sítích a hlášení problémů, například v oblasti nezákonného obsahu.

Česká debata

V České republice se diskuze na téma regulace digitálních platforem až donedávna redukovala na tzv. „cenzuru“, zneužití sociálních sítí třetími stranami, případně na problematiku zdanění digitálních služeb. Nicméně i v Česku lze podniknout konkrétní kroky, které by tuto značně omezenou debatu mohly pozitivně ovlivnit. Jedná se například o posílení Úřadu pro kontrolu hospodaření politických stran a hnutí (UDHPSH), který se zabývá monitoringem a analýzou politické reklamy jak v offline, tak v online prostoru.

Tento úřad dlouhodobě zápasí s nedostatkem prostředků a čelí paralýze z důvodu politicky zvoleného vedení. Proto by mělo dojít ke zvýšení kapacity na monitoring a analýzu reklam v online prostředí a také posílení pravomocí kontrolovat třetí aktéry, jako jsou například marketingové agentury či zapsané spolky. Úřad by zároveň měl být vybaven důraznějšími sankčními mechanismy a před blížícími se volbami důsledně odpolitizován.

Čeští zákonodárci by dále měli zajistit lepší vymahatelnost českého práva v online prostoru (včetně kriminálních deliktů), dotáhnout do konce implementaci evropské legislativy (např. GDPR) a usilovat o co nejužší spolupráci přímo se sociálními platformami. To ovšem nepůjde bez dalšího tlaku na sociální sítě a jejich dohání k zodpovědnosti.

V České republice panuje široká shoda zejména na společném postupu s partnery na evropské úrovni, obecném posílení transparence v online prostředí a obav ze zásahů Ruska nebo Číny. Pro ČR je rovněž specifické, že kromě vyhledávače Google hraje velkou roli v online prostoru domácí Seznam, který však nezveřejňuje údaje o placené reklamě, zprostředkovávané např. platformou Sklik. Připojení ke společné regulaci by tedy mělo přispět k dalšímu pročištění online prostoru od tzv. dark ads a neregulované reklamy.

Jakkoli se fenomén digitálních výzev pro demokracii nemůže omezovat na regulaci v oblasti sociálních sítích, více práce na tomto tématu jistě přispěje k silnější odolnosti voličů vůči manipulacím přicházejícím z digitálního prostředí. Implementace připravované národní strategie boje proti hybridním hrozbám, zplnomocnění národního gestora politiky boje proti dezinformacím či zlepšení koordinace v oblasti strategické komunikace jsou dobrými příklady dalších příležitostí, jak posunout domácí debatu o dezinformacích a zacelit mezery v naší odolnosti. A to jak vůči vnějším vlivům, tak domácím dezinformátorům a politickým manipulátorům.

*Tato publikace vznikla s podporou Odboru veřejné diplomacie NATO.

Image source: Flickr/Shopcatalog.com