Ruská invaze na Ukrajinu způsobila i vyšší obezřetnost ve vztahu k Číně, což se promítá i do postojů prezidentských kandidátů a témat, která v kampani zmiňují. Co můžeme očekávat od nové hlavy státu ve vztahu k Číně?

K hlavním úlohám hlavy státu patří reprezentace země v zahraničí. Míra její aktivity v  zahraniční politice je však do určité míry závislá i na osobních preferencích a představách o rozsahu kompetencí konkrétní osoby. Současný prezident Miloš Zeman za svá dvě prezidentská období navštívil Čínskou lidovou republiku pětkrát a pravděpodobně by odcestoval i pošesté, nebýt pandemie koronaviru.

Spolupráci s Čínou Zeman podporoval dlouhodobě. Mezi jeho poradce v minulosti patřil Jie Ťien-ming, zakladatel a předseda společnosti CEFC, jež slibovala do České republiky přinést mnohamiliardové investice, jimiž Zeman argumentoval pro spolupráci. Jie Ťien-ming byl později čínskými úřady vyšetřován pro podezření z hospodářské kriminality a zbaven svých funkcí.

Pročínský postoj dosluhujícího českého prezidenta se výrazně projevil i v souvislosti s potenciálním zapojením čínské firmy Huawei do budování 5G sítí v České republice — čínské firmy se zastával, varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) považoval za nepodložená a varoval před možnými odvetnými opatřeními ze strany ČLR. V roce 2016 navštívil Českou republiku čínský prezident Si Ťin-pching právě na pozvání prezidenta Zemana a dostalo se mu výjimečného slavnostního přivítání.

Po pročínské vládě Bohuslava Sobotky nastoupila v roce 2017 vláda Andreje Babiše. Za jeho vlády se česko-čínské vztahy ocitly ve stádiu hibernace, způsobeném řadou událostí: přislíbenými, ale nerealizovanými investicemi společnosti CEFC, kauzou Huawei, zrušením partnerské smlouvy mezi Prahou a Pekingem, návštěvou Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu a vposledku i pandemií covid-19.

Postoj Miloše Zemana k Číně se stal skeptičtějším a například pokračující nepřítomnost velkých čínských investorů označil za „skvrnu“ v bilaterálních vztazích. Navzdory tomu patří mezi nejaktivnější politické podporovatele rozvíjení vztahů s Čínskou lidovou republikou a jeho postoje nezanedbatelně ovlivnily podobu tuzemské debaty o zemi s vládou jediné strany. Před blížícími se prezidentskými volbami proto není od věci znát názory a postoje současných kandidátů ve vztahu k Číně.

Pohled kandidátů na Čínu po přepadení Ukrajiny

Válka na Ukrajině změnila citlivost vnímání bezpečnostních hrozeb, a to nejen ve vztahu k Rusku, ale také s ohledem na Čínu. To se promítá i do rozhovorů s prezidentskými kandidáty, kteří ji z dlouhodobého hlediska většinou považují za bezpečnostní hrozbu, volají po obezřetnosti. Pavel Fischer hovoří v této souvislosti o Číně jako spolupachateli Ruska — upozorňuje, že Čína a Rusko těsně před ruskou invazí podepsaly dokument o spolupráci a Čína podle něj o přípravách útoku věděla a neudělala nic, aby Rusko odradila.

Podle Petra Pavla stojí Čína na straně Ruska a usiluje o „světový řád postavený na lži, manipulaci a právu silnějšího.“ Její přístup je ovšem pragmatický a její zapojení do konfliktu závisí podle něj na tom, jaké výhody může očekávat. Danuše Nerudová zase poukázala, že Čína představuje pro Rusko naději, protože bude-li „na kolenou, Čína ucítí příležitost v Rusku levně nakupovat“.

Podobně i energetická závislost České republiky na Rusku ovlivnila diskuze o Číně. Pavel Fischer a Marek Hilšer již v minulosti vyzývali vládu k vyřazení obou zemí z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Na závislost na Číně ve strategických oblastech upozorňuje i Petr Pavel.

Lidská práva a růst čínského vlivu

Problematika lidských práv zaznívá v souvislosti s Čínskou lidovou republikou v českém mediálním prostředí pravděpodobně nejčastěji. Právě jejich porušování se v Senátu dlouhodobě věnují dva prezidentští kandidáti — Pavel Fischer a Marek Hilšer.

Pavel Fischer spolu s dalšími senátory vyzval minulý rok české politiky, aby se neúčastnili zimních olympijských her, které pořádala ČLR, nebo apeloval na poskytnutí politického azylu uprchlíkům z Hongkongu během tamních protestů v roce 2019. Marek Hilšer v Senátu navrhoval usnesení odsuzující represe proti menšinám v Číně. Upozorňovat na lidskoprávní situaci v „zemi středu“ by měl český prezident i podle dalších kandidátů, například podle Danuše Nerudové nebo Petra Pavla.

Aktuální volební průzkumy nepředpokládají, že by Pavel Fischer a Marek Hilšer postoupili do druhého kola prezidentské volby, můžeme předpovídat, že se budou tématům spojeným s Čínou věnovat i dále v Senátu, kde vedle lidskoprávní tematiky poukazovali během pandemie koronaviru na vyloučení Tchaj-wanu z jednání Světové zdravotnické organizace.

Marek Hilšer také v souvislosti s potenciálním zapojením čínské firmy Huawei do budování 5G sítí v České republice upozorňoval na ochranu citlivých dat a patří mezi dlouhodobé odpůrce spolupráce Číny a zemí střední a východní Evropy, takzvané platformy 14+1, a je proto pravděpodobné, že bude pokračovat v apelování na vystoupení České republiky z této platformy.

Další problém, který kandidáti na Hrad v souvislosti s Čínou zmiňují, se týká posilování jejího vlivu v různých regionech světa. Například Danuše Nerudová a Marek Hilšer upozornili na čínské snahy ovlivňovat politické dění v Africe. Petr Pavel zase hovoří o čínských aktivitách v Jihočínském moři.

Jaroslav Bašta se rostoucímu čínskému vlivu v různých částech světa věnuje ve svých komentářích pro „alternativní“ weby. Přes důraz na udržování dobrých ekonomických vztahů využívá odkaz k Číně často v negativním smyslu. Například evropskou environmentální strategii klimatické neutrality, takzvaný European Green Deal, přirovnal k Velkému skoku vpřed, tedy radikální Mao Ce-tungově politice z let 1958—1962, jež vedla k obrovskému hladomoru.

Jak je patrné z rozhovorů s Jaroslavem Baštou, jeho perspektiva je převážně ekonomická, a zdůrazňuje proto velikost čínské ekonomiky a naši závislost na tamních výrobních kapacitách. Kromě toho však vyjádřil nespokojenost s údajným působením české armády při ochranně čínského dolu v afghánské provincii Lógar.

Otázky z minulosti

Postoje Andreje Babiše vůči Číně můžeme vyčíst z jeho předchozích vyjádření a politických kroků. Vyjádřil například nespokojenost s negativní obchodní bilancí s Čínou a absencí slibovaných investic čínského kapitálu. V souvislosti s kauzou Huawei zpočátku bagatelizoval varování NÚKIB, později však svůj postoj přehodnotil a přistoupil k tvrdým opatřením.

Kvůli varování NÚKIB se nakonec dostal do sporu s čínskou ambasádou, která po schůzce Babiše s čínským velvyslancem Čang Ťien-minem prohlásila, že „čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb“. Babiš prohlášení označil za „neobvyklé a velice nestandardní“ a popřel, že by vláda v souvislosti s varováním NÚKIB udělala chybu. Celkově se však Babiš Číně v politice aktivně nevěnuje, což může být způsobeno i jeho neúspěšným pokusem proniknout na čínský trh během jeho podnikatelské kariéry.

Prezidentský kandidát a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula vnímá rizika, která ze spolupráce s Čínou vyplývají — v roce 2019 například vyzval čínskou vládu k ukončení represí proti demonstrantům v Hongkongu. Pochybnosti však vyvolal jeho někdejší šéf prezidentské kampaně Miroslav Sklenář, který působil v představenstvu čínské společnosti CEFC a později i CITIC a jako poradce Jaroslava Tvrdíka, prezidenta Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce. Středula však jakékoli pročínské postoje odmítl a zdůraznil obezřetný postup vůči Číně.

Další z kandidátů, Tomáš Zima, mluví o Číně jako o vyzyvateli demokratických zemí, proti němuž by Česká republika měla zaujmout nezávislý a sebevědomý postoj. Na jaká témata by se v této souvislosti chtěl zaměřit však z rozhovorů s ním vyčíst nelze. V době, kdy Zima působil na Karlově univerzitě jako rektor, zaštiťoval na univerzitě Česko-čínské centrum, které pořádalo mimo jiné konference o čínské hedvábné stezce nebo česko-čínských vztazích nepřímo financované čínské velvyslanectví.

Čínská témata v popředí pravděpodobně nebudou

Z vcelku povrchních stanovisek jednotlivých kandidátů lze snadno odvozovat jejich obecný postoj, ale těžko soudit, jak by konkrétně vypadala praktická politika prezidentských kandidátů vzhledem k Číně.

U Petra Pavla můžeme i vzhledem k jeho předchozím zkušenostem předpokládat důraz primárně na bezpečnost — Čínu vnímá z dlouhodobého hlediska v mezinárodní politice jako největší hrozbu. Zmiňuje rapidní modernizaci čínské armády, rostoucí asertivitu a údajné čínské imperiální ambice.

Danuše Nerudová se domnívá, že by český prezident měl působit na německé představitele v otázce údajně vstřícného německého postoje vůči Číně. Ladění její kampaně a rozhovory v médiích také naznačují, že by se pravděpodobně věnovala tematice porušování lidských práv. Nerudová v minulosti ocenila návštěvu předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi na Tchaj-wanu v srpnu 2022.

V případě Andreje Babiše lze v souvislosti s Čínou očekávat podobný scénář jako při jeho premiérském působení. Pravděpodobně by reagoval na klíčové otázky a události, ale aktivní řešení problémů — ať už směrem k prohloubení, nebo naopak omezení vzájemných interakcí s ČLR — u něj není namístě očekávat. Na druhou stranu však Babiš dokáže témata související s Čínou využít pro vnitropolitické soupeření. V minulosti takto kritizoval návštěvu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu, kterou nazval akcí „bez reálného výsledku“ a součástí kampaně před senátními volbami.

Odklon od ekonomické diplomacie

V porovnání s prezidentskými volbami v roce 2018 se diskuze o Číně jednoznačně posunula. V prezidentských debatách tehdy panoval důraz na vyvažování ekonomických příležitostí s potenciálními riziky. Přestože se hovořilo o snahách Číny získat vliv ve střední a východní Evropě nebo nepřátelském postoji Číny vůči NATO, dominoval důraz na rozvíjení ekonomické diplomacie a narovnání vzájemných vztahů.

Témata související s Čínou sloužila někdy také jako možnost vymezit se vůči stávajícímu prezidentovi Miloši Zemanovi. Michal Horáček například uvedl, že se rozhodl kandidovat na prezidenta poté, co Zeman v čínské televizi prohlásil, že se jezdí do Číny učit, jak stabilizovat společnost.

Rozhovory s prezidentskými kandidáty naznačují, že s odchodem Miloše Zemana z Pražského hradu pravděpodobně skončí zásadní podpora ekonomické diplomacie, kterou v současné debatě o Číně překrývá řada bezpečnostních rizik. Od příštího prezidenta či prezidentky můžeme proto očekávat ochabnutí sítí mezi politickými a ekonomickými aktéry s vazbou na Čínou, které se kolem Miloše Zemana soustředily.

I když samotná hlava státu není vždy klíčová, odchod Zemana může mít přímý dopad na české politiku vůči Číně. Fialova vláda se doposud v otázce Číny chovala relativně zdrženlivě, což lze vysvětlit i snahou vyhnout se konfliktu se Zemanem. Po jeho odchodu z Hradu se česko-čínské vztahy mohou dočkat hlubší revize.

Text byl původně publikován na webu Deník Referendum.