Po odchodu Michala Klímy z postu vládního zmocněnce dostal část jeho agendy – boj s dezinformacemi a vliv třetích mocností – na starosti poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Druhou část – jak má vláda komunikovat s občany a vysvětlovat jim své kroky – stále nikdo neřeší.

Na prezidentské debatě čerstvě inaugurovaného prezidenta Petra Pavla a jeho slovenské kolegyně Zuzany Čaputové zazněly mimo jiné i odkazy na víkendové protivládní protestní akce, které jsou podle něj inspirované dlouhodobými aktivitami ze strany Ruska a s pomocí místních aktérů.

Pavel na akci pořádané redakcemi Deníku N a slovenského Denníku N přímo prohlásil: „My tomu (dezinformačnímu působení) nedokážeme bohužel dlouhodobě čelit naší vlastní informační kampaní, která by byla přesvědčivá, jasná a ukázala, kde je ten protivník (…)“

Udeřil tím přitom příslovečný hřebíček na hlavičku, když identifikoval jednu z klíčových slabin české vlády: její přístup vůči dezinformacím a působení proti vlivu třetích mocností, včetně Ruska či komunistické Číny, ale obecně i komunikaci jejích kroků v širším smyslu.

Tento problém souvisí s hlubším (ne)porozuměním významu strategické komunikace vlády vůči občanům, ale také vnějšímu světu, kterou vláda pod vedením Petra Fialy prozatím nezvládla a odkryla se tímto pomyslným vyklizením informačního prostoru v některých oblastech i vlivu znepřátelených mocností.

Otázky týkající se oblasti strategické komunikace vlády, tedy dlouhodobého a promyšleného přístupu vlády a jednotlivých státních institucí ke komunikaci národních zájmů, priorit pro české občany a celou společnost, měl zodpovědět vládní zmocněnec pro média, dezinformace a také právě strategickou komunikaci Michal Klíma. Ve své pozici vydržel ale necelý rok a většina otázek zůstala bez odpovědi.

Část jeho agendy, dezinformace a vliv třetích mocností, dostal nyní poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Osud té další, tedy média a strategická komunikace, je nejistý nejen s ohledem na přetrvávající problémy z hlediska působnosti a gesce vládních útvarů (o nich ještě nebylo definitivně rozhodnuto).

Dřívější kauzy na Úřadu vlády totiž ukázaly, že vládní politici si hodnoty strategické komunikace, zejména v dobách krize a ruské války proti Ukrajině a Západu, buď nejsou vědomi a nedokážou ji docenit, nebo – a to v horším případě – mají tendenci komunikačního zázemí ministerstev a kapacity na Úřadu vlády využívat pro potřeby svého vlastního zviditelnění a politického zisku, aniž berou v potaz i možnosti pozitivního dopadu na diskusi ve veřejném prostoru.

Brát vítr z plachet domácím dezinformátorům

Na problémy politizace strategické komunikace a v nedávné době zahájeného procesu výstavby systému strategické komunikace vlády čeští experti poukázali již v minulosti. Varovali před podkopáním důvěry veřejnosti v obecný prospěch a národní zájmy v rámci strategické komunikace, například v případě často kritizované kampaně tzv. Deštníku proti drahotě inspirovaného poradci ODS na Úřadu vlády.

V tuto chvíli tak stojí celá debata o budoucnosti vládního přístupu ke strategické komunikaci na pomyslném rozcestí, odkud musí zvolit správný postup v podobě znovunastartování celého systému a vytvoření efektivní koordinace mezi jednotlivými vládními institucemi. Bez toho se aktivní přístup české vlády k prosazování strategických zájmů jak vůči české společnosti, tak světové veřejnosti nezmění.

Strategická komunikace a aktivní přístup české vlády k této oblasti nicméně nejsou jen nástrojem, jak zmenšovat prostor pro zahraniční zásahy a působení Ruska, Číny a dalších nepřátelských sil na českou společnost. Důležité je i zaplňovat informační vakua, která mohou zneužívat dezinformátoři v domácí politice.

Zde hraje ještě významnější roli komunikace krizová, včasné a koordinované reakce vládních představitelů a jednotlivých institucí. Tak tomu bylo například v případě ruského obvinění, že ruský jed novičok se vyráběl i v českých laboratořích. Tyto techniky mají správně posloužit v momentech krizí a nutnosti rychlého zažehnání problému, pro což strategická komunikace sice může připravit podmínky z hlediska posílení celospolečenské odolnosti, ale nezažene obavy společnosti v daný moment.

Děláme to, protože je to výhodné

Strategická komunikace je ale podstatnější z hlediska představení národních priorit jak v oblasti domácí, tak zahraniční politiky, například v podobě podpory českého členství v aliančních uskupeních typu Evropské unie nebo NATO, významu národní bezpečnosti pro udržení životního standardu občanů či ochrany demokratických hodnot jako kotvy v dobách globální krize urychlené ruskou invazí na Ukrajinu.

Mimoto, jak o tom ostatně mluví například vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný ve svých interview, je (strategická) komunikace významná jako podpůrný efekt při prosazování českých priorit v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Když se Česko rozhodlo investovat značné prostředky do rekonstrukce Ukrajiny, musí být tento proces, který může českým občanům přinést i celou řadu třeba ekonomických benefitů, řádně komunikován a vysvětlován jak domácímu publiku, tak samotným Ukrajincům a mezinárodním partnerům. Jen tak si Česko zachová renomé efektivního a solidárního partnera a rázného podporovatele Ukrajiny, z čehož může na mnoha úrovních těžit.

Podobných příkladů existuje celá řada, ale bez dostatečných kapacit na straně státu, koordinace mezi jednotlivými aktéry a politické vůle nechat systém bez vnějších zásahů vzniknout a působit nelze očekávat, že bude fungovat v praxi.

Jen tímto způsobem se může z Česka v delší perspektivě stát odolnější země, která bude schopna lépe čelit vnějším protivníkům, ale také vysvětlovat vlastním občanům, proč dávají kroky vlády dlouhodobý smysl, tedy i nad rámec čtyřletého volebního politického kalkulu.

I tímto směrem by se tedy česká vláda v dialogu s prezidentem Pavlem měla zaměřit a přitom nejen vyčlenit zdroje na efektivní působení strategické komunikace, ale také definovat témata, kterými by se měla zabývat. Právě ochrana demokratického pořádku jak na Ukrajině, tak i u nás v Česku před agresivním Ruskem přitom může být jedním z nich.

Text byl původně publikován na webu Deníku N.