Čína vstoupila do regionu střední Evropy relativně pozdě, ale zdaleka už zde není nováčkem. Během poslední dekády dostala řadu příležitostí, jak zde etablovat svůj politický i ekonomický vliv. Zatímco některé spojence České republiky, zejména USA, ohrožuje Čína v jejich strategických zájmech přímo a potenciálně vojensky, její vliv v zemích Visegrádu (V4) má spíše podobu stále aktivnějšího využívání ekonomických kontaktů a specifických politických vazeb, včetně tzv. paradiplomacie na úrovni reprezentací politických stran, krajů či měst. Toto působení je skrytější, ale plyne z něj riziko etablování čínského vlivu na různých úrovních, což komplikuje efektivní reakci ze strany dotčených zemí. Případ České republiky ukazuje, že čínský vliv nevznikl ani tak kvůli mimořádně propracované či dlouhodobě sledované strategii ze strany Pekingu, ale je spíše důsledkem působení vnitrostátních aktérů, kteří z různých důvodů otevřeli čínskému působení dveře. Zatímco ekonomická očekávání spojená s tímto krokem se většinou nenaplnila, vstup čínského vlivu do např. mediální sféry představuje značné riziko. Vymizení čínského působení ve střední Evropě nelze realisticky očekávat. Je proto třeba na ně efektivně reagovat: podporou lepšího pochopení Číny na úrovni odborné expertizy, posilováním role svobodných a kriticky referujících médií a trpělivým budováním konsenzuální, hodnotově zakotvené zahraniční politiky.
Autorka policy paperu, Ivana Karásková, doporučuje:
- Zahraniční politika potřebuje konsenzus a hodnotové zakotvení. Neexistuje rozumný důvod, proč by se Česká republika a střední Evropa jako celek měly vzdávat některých výhod, které jim – stejně jako zbytku světa – přináší ekonomická interakce s Čínou. Pokud nedojde ke striktnímu ekonomickému decouplingu západních ekonomik od čínského hospodářství, není důvod neudržovat s Čínou hospodářské vztahy. Ty by však měly být vzájemně prospěšné a měly by být zarámovány hodnotově usazenou a konsenzuálně vytvářenou zahraniční politikou státu – tedy přesným opakem situace, v níž se ocitla Česká republika po roce 2013. Cílem ovšem nemají být prázdné proklamace, ale funkční, konzistentní a udržitelná zahraničněpolitická pozice, která České republice umožní dosáhnout jejích ekonomických cílů při respektování hodnot, na nichž je její politika založena.
- Svobodná média oslabují vliv autokratických aktérů. Případ českého propekingského obratu po parlamentních volbách v roce 2012 a po volbě Miloše Zemana prezidentem ukázal nezbytnost kritického korektivu podobných zahraničněpolitických záměrů ve veřejné debatě. Tuto službu mohou společnosti prokázat jen nezávislá a kritická média. Čínské působení v televizi Barrandov přitom ukázalo, o jak křehkou komoditu se jedná. Je proto třeba cíleně posilovat robustní postavení médií a chránit je před nepřátelským převzetím ze strany společností spojených s autokratickými režimy, včetně Číny. Jakkoli je jedním z možných způsobů ochrany prověřování zahraničních investic do médií, představuje tento nástroj jen jeden z mnoha způsobů, jak média chránit. Dalšími nástroji mohou být přímé omezení vlastnictví médií pro zahraniční investory, zabránění koncentrace médií v rukách nemnoha investorů pomocí antitrustových opatření, nástroje omezující strategické žaloby proti účasti veřejnosti a depolitizace rad pro rozhlasové a televizní vysílání.
- Vědění je moc. Stejně jako představovala střední Evropa pro Čínu poměrně neznámé území, byla Čína pro zdejší politické a ekonomické prostředí do značné míry enigmou. Pro správné pochopení zájmů, motivů a záměrů Pekingu a jemu podřízených subjektů a organizací je třeba posilovat čínskou expertizu na mnoha úrovních – od akademické přes thinktankovou po politické strany a byznys. Čím lépe a přesněji budeme Číně rozumět, tím efektivněji budeme schopni omezit negativní aspekty vztahů s ní.
