Celý článek najdete na stránkách Deníku Referendum.
Prvnímu exilovému premiérovi a pětačtyřiceti poslancům končí mandát. Tibeťané ve vyhnanství tak volí jejich nástupce. O premiérský post se uchází osm kandidátů. K největším výzvám nové vlády bude patřit i otázka dalajlámovy reinkarnace. Tibetský exilový parlament má pětačtyřicet poslanců. Deset zastupuje provincie ve vlastním Tibetu, deset tradiční náboženské školy a zbytek velké exilové komunity různě po světě.
S novým rokem začaly v tibetské komunitě v exilu důležité volby, z nichž vzejde nová politická reprezentace. Na rozdíl od toho, co se děje ve vlastním Tibetu, jde o demokratický proces. Desetitisíce Tibeťanů si vybírají nového lídra a 45členný parlament. Nový předseda vlády neboli sikjong nahradí Lozanga Sanggjäe, jenž stal v roce 2011 vůbec prvním voleným lídrem tibetské exilové komunity. Sanggjäovu nástupu tehdy předcházelo gesto 14. dalajlámy Tändzina Gjamccha, který sám o své vůli ustoupil z politických funkcí a předal politickou moc voleným zástupcům.
Sanggjä nyní odsloužil dvě funkční období a už nemůže kandidovat dále. O jeho křeslo se uchází celkem osm potenciálních nástupců. Z prvního lednového kola voleb vzejdou dva favorité — výsledek by měl být oznámen v únoru. V dubnu se pak bude konat druhé kolo, ve kterém se střetnou právě dva postupující.
Tibetská exilová vláda sídlí od roku 1959 v indické Dharamsale. I když vláda není oficiálně uznána žádným státem, představuje důležitý hlas pro práva Tibeťanů po celém světě. Navzdory tomu, co tvrdí Peking, vláda formálně nepožaduje nezávislost Tibetu, bojuje však za jeho skutečnou autonomii v rámci Číny.
Tibet pod tvrdou rukou Si Ťin-pchingovy Číny
Osud Tibeťanů v posledních letech zčásti ustoupil do pozadí, především kvůli stupňující se represi čínské vlády vůči Ujgurům a jiným etnikům v autonomní oblasti Sin-ťiang. Peking však ve své tvrdé nadvládě Tibetu nepolevil, naopak se zdá, že i zde začíná uplatňovat některé aspekty politiky ze Sin-ťiangu.
Podle posledních zpráv například i v Tibetu čínská vláda implementuje systém reedukace prací, jenž je oficiálně součástí boje proti endemické chudobě. Tato schémata jsou však spojena i s ideologickou indoktrinací a snahami o vymýcení etnické identity, náboženství a kultury. Stále větší důraz je například kladen i na prosazování výuky ve standardní čínštině a potlačování tibetského jazyka.
Tyto snahy o destrukci jakýchkoliv alternatívních identit nejsou omezeny pouze na Tibet a Sin-ťiang a značí radikalizaci čínské národnostní politiky. Zatímco Komunistická strana Číny zpočátku prosazovala koncept etnického pluralismu, generální tajemník Si Ťin-pching dotáhl obrat k otevřeně asimilační, respektive sinizační politice.
Výzvy pro nové vedení
Novou politickou reprezentaci čekají nelehké výzvy. Jelikož tibetskému duchovnímu vůdci 14. dalajlámovi bude letos již šestaosmdesát let, stále intenzivněji se diskutuje o otázce jeho reinkarnace nebo v jiném slova smyslu nástupnictví. I v této otázce si čínská komunistická strana vyhrazuje právo mít poslední slovo a o dalším dalajlámovi chce rozhodnout sama.
K podobné situaci by nedošlo poprvé. V roce 1995 čínské úřady „nechaly zmizet“ 11. pančhenlamu Gendün Čhökji Ňimu zvoleného dalajlámou, a na jeho místo dosadily vlastního „kandidáta“. Co se s 11. pančchenlamou stalo, dodnes není známo.
Není možné vyloučit, že nakonec nastane situace, kdy budou dalajlámové dva — jeden vybraný čínskou vládou uvnitř čínských hranic a druhý určený tibetskými duchovními lídry mimo Čínu. Sám dalajláma už naznačil, že k jeho reinkarnaci může dojít mimo hranice Číny.
Ať už bude otázka nástupnictví vyřešena jakkoliv, ztráta současného dalajlámy jako všeobecně známé a uznávané globální ikony může být pro podporu tibetské otázky ve světe velmi citelnou ránou.
Sanggjäovi se na mezinárodní scéně podařilo dosáhnout nevídané podpory, včetně historické návštěvy Bílého domu v listopadu minulého roku. Především Washington blízce naslouchá volání tibetské exilové vlády po tvrdším přístupu k Číně. Nový zákon o americké politice vůči Tibetu, jenž americký Kongres schválil krátce před Vánoci, například umožňuje Spojeným státům uplatnit sankce na čínské představitele, kteří by se vměšovali do otázky nástupnictví dalajlámy.
Nová tibetská vláda bude muset mezinárodní podporu ještě více posílit a získat nové spojence. Například i v Evropě, jež v otázce podpory Tibetu zatím zaostává za Američany. V obnovení smysluplného dialogu s čínskou vládou, který byl naposledy veden v roce 2010, v nejbližší době totiž doufat nemůže.
Image source: Wikimedia Commons
