Analýza aktérů identifikovala klíčové aktéry, kteří ovlivňují diskurz (agenda setters) a změřila jejich medializované postoje k Číně. V další fázi byli tito aktéři osloveni v dotazníkovém šetření, kde odpovídali na otázky česko-čínských vztahů. Souběžně s tím probíhal výzkum českých politických a ekonomických elit s vazbou na Čínu. Tito aktéři a jejich vazby byly vizualizovány do interaktivní mapy.

ChinfluenCE oslovil v květnu 2018 aktéry identifikované na základě mediální analýzy prostřednictvím anonymního dotazníkového šetření. Ze 164 oslovených respondentů využilo možnost odpovědi 22 aktérů – 14 novinářů, 2 politici, 2 podnikatelé, 2 akademici, 1 pracovník neziskového sektoru a 1 osoba s jiným povoláním, než jaké nabízely možnosti dotazníku. Odpovědi je proto třeba vnímat nikoli jako statisticky významný indikátor postojů všech aktérů, ale jako průřez názory mediálně aktivní skupiny, jež cítí potřebu se k dané problematice vyjadřovat.

Otázky se týkaly kvality vztahů s Čínou a vnímání současného kurzu české zahraniční politiky vůči ní.

Jak již z první baterie otázek vyplynulo, většina respondentů (u některých otázek všichni) nepovažují vztahy s Čínou za ideální. Specificky se respondenti domnívají, že vztahy s ní nejsou transparentní a oba státy nemají stejné zájmy na mezinárodní scéně. Všichni respondenti také odmítli tvrzení, že by prohlášení čtyř ústavních činitelů, jímž v roce 2016 po návštěvě dalajlámy v Praze ujistili Peking o tom, že se česká politika nemění a podporuje politiku jedné Číny, bylo nutné pro udržení dobrých vztahů.

Téměr všichni respondenti také souhlasili s tvrzením, že Česká republika by měla v Číně prosazovat politiku ochrany lidských práv a stávající zahraniční politiku v této oblasti nehodnotí příliš pozitivně. Podle respondentů by Česká republika měla prosazovat otázku lidských práv jak v bilaterálních vztazích tak na multilaterálních fórech (např. v EU nebo na půdě OSN).

Mezi témata, která jsou pro Česko ve vztahu s Čínou klíčová, řadili respondenti vedle lidských práv zejména obchodní bilaci, přístup na čínský trh a ochranu práv duševního vlastnictví. Všechna tato témata souvisejí s ekonomickou diplomacií, jež podle tří čtvrtin respondentů nefunguje.

Daší otázky se týkaly aktérů české politiky vůči Číně a jejich role. 81 % respondentů se domnívá, že neexistuje konsensus mezi klíčovými aktéry podílejícími se na formulaci české zahraniční politiky vůči Číně. Za hlavní hybatele obratu české zahraniční politiky po roce 2012 vůči Číně označili prezidenta (77 %), byznys (36 %) a čínské aktéry (23 %), vládu (18 %) a politické strany (9 %). V možnosti upřesnění odpovědi jmenovali respondenti skupinu PPF Petra Kellnera (4x), čínskou společnost CEFC (2x), Smíšenou česko čínskou komoru vzájemné spolupráce (1x) a Českou stranu sociálně demokratickou (1x).

Ačkoli je zjevné, že respondenti nepředstavovali reprezentativní vzorek, vyplývají z dotazníkového šetření minimálně dva důležité závěry. Za prvé, ze skutečnosti, že se v dotazníku zjevně vyjadřovali odpůrci současného pročínského trendu v české zahraniční politice, lze dovodit, že tato skupina má v českém veřejném diskurzu silný zájem na vokalizaci svého názoru. Svou roli může samozřejmě hrát skutečnost, že jde o postoje, které dominantní část české politické elity v uplynulém období opustila a lze je tak – minimálně na úrovni diskurzu – chápat jako ohrožené stanovisko. Nicméně, a to je druhý podstatný poznatek, z odpovědí k ekonomicky zaměřeným otázkám lze dovodit, že i mezi odpůrci současné oficiální politiky lze najít aktéry (v rámci respondentů jich byla cca pětina až čtvrtina), kteří se sice nechtějí vzdávat lidskoprávní dimenze zahraniční politiky, současně ale podporují rozvoj ekonomických vztahů s Čínou na úrovni obchodu a investic. Tato skupina respondentů (můžeme je pracovně označit jako ‘pragmatické idealisty’) představuje důležité pojítko k vedení konstruktivní, věcné a na obhajobě národních zájmů postavené debatě o české strategii vůči Pekingu.