Spojené státy stupňují tlak na Čínu v ekonomické a technologické oblasti – snaží se omezit její schopnost dosáhnout dominance v důležitých odvětvích. Peking se proto po vědecké spolupráci poohlíží jinde, třeba i ve střední Evropě.

Čínská lidová republika se nijak netají svým zájmem stát se technologickým lídrem, což zároveň vnímá jako nevyhnutelnou součást mezinárodního soupeření. V roce 2019 prezident Si Ťin-pching ve svém projevu zdůraznil, že pro zajištění ekonomické a vojenské bezpečnosti země nelze o klíčové technologie žádat, prosit nebo je kupovat.

Tato myšlenka také zapadá do kontextu čínské ekonomické strategie „duální cirkulace“, jejímž cílem je posílení domácího trhu a snížení závislosti na získávání klíčových technologií ze zahraničí. Navzdory růstu politické a finanční podpory výzkumu však ČLR stále v některých technologických oblastech pokulhává. Na přetrvávající nedostatky poukázal Si Ťin-pching také ve svém projevu před 20. národním sjezdem Komunistické strany Číny, přičemž několikrát zdůraznil potřebu dosáhnout ve vědě a technologiích soběstačnosti.

Spolupráce à la Čína

Ve svých strategických dokumentech Čína definuje konkrétní oblasti takzvaných nových technologií, na něž se má státní podpora zaměřit. Patří mezi ně například integrované obvody, kvantové technologie, umělá inteligence, vývoj lékařských přístrojů a léčiv, genetika a biotechnologie, výzkum nových materiálů nebo zemědělské stroje.

Povaha čínského politického systému umožňuje tato strategická odvětví nejen definovat, ale také mobilizovat ohromné množství finančních i lidských prostředků a vedle státního sektoru zapojit i ten soukromý.

Čína tedy může know-how z jiných států získávat díky řadě legitimních i nelegitimních prostředků. Jsou jimi třeba investice do zahraničních společností, jež nové technologie vyvíjejí, zneužívání duševního vlastnictví, špionáž, získávání zahraničních vědců či spolupráce s univerzitami a výzkumnými institucemi po celém světě.

Nepředvídatelné důsledky

Zmíněná rizika se samozřejmě nepojí pouze s Čínou, nicméně charakter jejího politického systému a množství dostupných prostředků činí z této země jedinečnou hrozbu v globálním měřítku. Navíc, v porovnání s ostatními partnery pro výzkum, ČLR představuje geopolitickou velmoc se zcela odlišnou hodnotovou orientací.

Čína může cenné výsledky a podrobná data z výzkumných projektů využívat pro posílení vlastní technologické základny, a postupně tedy i své ekonomické konkurenceschopnosti na úkor evropských protějšků. Z dlouhodobého hlediska by to mohlo vyústit v prohloubení ekonomické závislosti Evropy na Číně.

V některých dodavatelských řetězcích, například ve fotovoltaice nebo výrobě větrných turbín, již Čína jednoznačně dominuje – v případě solárních panelů kontroluje nejméně 75 % všech klíčových fází jejich výroby. Jak ukázal (nejen) případ Litvy, Peking své ekonomické vazby neváhá využít k nátlaku, například při prohloubení spolupráce s Tchaj-wanem.

V případě nových technologií se navíc rozsah jejich potenciálních aplikací často ukáže až později. Vzhledem ke ztenčující se hranici mezi civilním a vojenským výzkumem by mohly být některé technologie – třeba umělá inteligence – využity také k modernizaci čínské armády nebo jako nástroj k potlačování lidských práv. Tamnímu autoritářskému režimu by mohly pomoci posílit represivní schopnosti – hlavně vůči etnickým nebo náboženským menšinám. Pak by šlo o zneužití výsledků výzkumu pro neetické účely.

Vědecká spolupráce s Čínou s sebou nese rizika, nicméně to rozhodně neznamená, že každá spolupráce s touto zemí automaticky představuje bezpečnostní problém. Akademické a kulturní vztahy s ČLR jsou naprosto legitimní a mohou být obohacující pro obě strany. Vždy záleží na podrobném posouzení podmínek konkrétní spolupráce.

Atraktivita střední Evropy

Nová studie Asociace pro mezinárodní otázky analyzovala současný stav spolupráce českých, slovenských a rakouských univerzit a výzkumných institucí s čínskými partnery. Čísla ukazují, že ve všech oblastech, na které se ČLR soustředí, lze nalézt alespoň několik vědeckých článků nebo výstupů z konferencí, na nichž se podíleli badatelé působící na středoevropských univerzitách nebo ve výzkumných institucích.

Autoři studie pracovali s databází Web of Science, která obsahuje nejprestižnější vědecké články, a došli k zajímavé statistice. Pouze z čínských zdrojů bylo financováno celkem 203 českých výzkumů, 685 rakouských a 41 slovenských. Ty se nejčastěji zaměřovaly na nové materiály, robotizaci a zemědělství.

I přes jasný trend tohoto čínsko-středoevropského sbližování ve výzkumné sféře, viditelný zejména v posledních 15 letech, existuje tu jistý rozpor. Mnoho našich vědců i jejich kolegů z okolních zemí totiž často předpokládá, že Čína o místní výzkum zájem nemá, jelikož je ten její na vyšší úrovni.

Studie AMO také odhaluje, že 65 % vědců, kteří se na výzkumech (spolu)financovaných Čínou podíleli, spolupráci s touto zemí nevnímá jako potenciálně rizikovou. Dotazovaní často nevěděli, s kým by mohli případné nebezpečné signály konzultovat. Pouze 16 % z těch, kteří kdy cestovali na konferenci do Číny, přijalo nějaká preventivní opatření. A pouze čtvrtina se obrátila na někoho, kdo by jim ohledně bezpečnosti poradil.

Co z těchto výstupů vyplývá? Zatímco financování prestižních výzkumných článků Čínou ve střední Evropě roste, povědomí o cílech této asijské velmoci zůstává mezi místními vědci na nízké úrovni. A týká se to i potenciálních rizik zmíněné spolupráce i toho, jak jim předcházet.

Analýza tedy otevírá širokou debatu o všech možných úskalích výzkumného sbližování s Čínou. Posouzení a konkrétní kroky jsou však na jednotlivých univerzitách a státních institucích, jež by měly akademické sféře poskytnout patřičnou podporu.

Hledání skulinek

Spojené státy postupně přitvrzují v omezování přístupu Číny k získávání klíčových technologií. Například série sílících exportních omezení, která se týkají především polovodičů, může brzdit v ČLR nejen průmysl, ale i vývoj umělé inteligence.

Své strategie v posledních letech přehodnocují i evropské státy. Diskutují o přizpůsobení exportních kontrol, zavádějí screening zahraničních investic a vydávají doporučení pro univerzity a výzkumné instituce. Lze tedy očekávat, že se bude Čína snažit zintenzivnit vědeckou spolupráci v zemích, které své instituce chrání nedostatečně nebo vůbec.

Ochranně výzkumu se věnuje i Evropská unie, která také vydala seznam doporučení pro vědecké instituce a univerzity. Jejich aplikace je však, stejně jako ostatní doporučení, dobrovolná a zůstává na posouzení jednotlivých subjektů.

Válka na Ukrajině a rozhodnost západních států při uvalování sankcí na Rusko a odstřihávání spolupráce s ním v ekonomické, energetické i technologické oblasti je pro Čínu důrazným varováním. Závislost na importu klíčových technologií ze západních zemí přímo ovlivňuje ekonomickou soběstačnost Číny, takže v případě jejího napadení Tchaj-wanu by se západní země mohly uchýlit k podobné reakci.

Recept na řešení domácích výzev

V příštích letech lze v Číně očekávat vytváření dalších strategií. Jistě poroste i tlak jejích nejvyšších politických představitelů na dosahování pokroku a posilování soběstačnosti v technologické oblasti. V 24členném politbyru Komunistické strany Číny, které bylo zvoleno na říjnovém sjezdu strany, najdeme nejméně šest nových členů s bohatými zkušenostmi z oblasti vědy a technologií.

Například Ma Sing-žuej, tajemník komunistické strany v autonomní oblasti Sin-ťiang, se před vstupem do politiky podílel na vedení čínského vesmírného programu. Jiní noví členové politbyra jsou odborníci na životní prostředí, zdravotnictví či obranný výzkum.

Stanovení konkrétních cílů z nejvyšších politických míst napovídá, že je pokrok v technologické oblasti důležitý také pro zajištění stability v zemi, a tedy i pro pozici Komunistické strany Číny. Absence technologického pokroku se totiž jeví jako zásadní problém při řešení všech strategických výzev, s nimiž se Peking potýká.

Následky politiky jednoho dítěte v kombinaci se současnou nízkou porodností mohou v blízké budoucnosti výrazně zkomplikovat ekonomickou situaci Číny. Právě robotizace výrobních procesů a postupné přeorientování ekonomiky na sofistikované technologické produkty mohou být součástí řešení problémů souvisejících se stárnutím populace.

Další technologie, jejichž vývoj čínská vláda aktivně podporuje, mohou napomoci i při naplňování cílů environmentální politiky. Týká se to například segmentu vozidel na obnovitelné zdroje energie nebo adaptace na změny klimatu. Zde by mohla Čína těžit z výzkumu pěstování plodin v hornatých, těžko dostupných oblastech.

Za čínskou snahou o vědecký a technologický pokrok se tedy schovává nejen touha po dominanci na mezinárodní půdě a v ekonomické a vojenské oblasti, ale i nezbytnost těchto technologií pro zmíněné výzvy. Díky silné politické podpoře, dostupným finančním a lidským prostředkům a možnostem autoritářského režimu lze předpokládat, že se s nabídkami nebo nátlakem ze strany Číny budou vědci setkávat stále častěji.

Text byl původně publikován na webu Voxpot.cz.