Cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan má dvě roviny: domácí a mezinárodní. Pozornost českých médií se ovšem soustředí jen na tu první.
Příběh sobotní cesty na Tchaj-wan je dobře známý. Návštěvu ostrova plánoval už zesnulý Vystrčilův předchůdce Jaroslav Kubera. Prezident Zeman a čínská ambasáda nápad kritizovali s tím, že návštěva poškodí české ekonomické zájmy. Po Kuberově smrti se ukázalo, že on sám dokonce obdržel od čínského velvyslanectví dopis, který vyhrožoval českým firmám podnikajícím v Číně odvetou za jeho cestu. Klíčovou roli sehrála Kancelář prezidenta republiky, jež doručení dokumentu Kuberovi zprostředkovala.
Nový předseda Senátu Miloš Vystrčil navázal na záměr svého předchůdce a rozhodl se návštěvu navzdory minulým výhrůžkám uskutečnit. Argumentuje přitom nutností postavit se čínskému nátlaku a vyzdvihuje hodnotový rozměr takového kroku.
Zatímco na Kuberu byl nátlak vyvíjen přímo, ve Vystrčilově případě byla čínská diplomacie opatrnější — zatlačila prostřednictvím českých firem, které se obávají o osud svého podnikání v Číně, a dále nejrůznějších asociací a společných podniků. Ti všichni vyjadřovali své názory písemně či na schůzkách s předsedou Senátu.
Českou společnost tak zachvátila atmosféra jakéhosi podivného očekávání, ba strachu z důsledků, které cesta vyvolá. Oprávněně? Čínská diplomacie samozřejmě ze svého pohledu musí na návštěvu ostrova druhým nejvyšším ústavním činitelem zareagovat. Ovšem její odveta pro nás mít zásadní politické či ekonomické dopady nebude.
Celý článek Ivany Karáskové najdete v deníku Referendum.
