Je třeba jasně definovat, kdo nám čínský příběh vypráví a za jakým účelem.
Zprávy o nedávném 19. sjezdu čínské komunistické strany slouží jako další připomínka narativu, který se v souvislosti s touto zemí periodicky objevuje v médiích, a to nejen českých: Čína je velká. Čína je jiná. Číně není snadné porozumět. Čína je kategorie sama pro sebe.
Narativ o jedinečnosti Číny shodně opakují sinologové, experti na Čínu, novináři i politická a ekonomická elita. V české společnosti, která je rozdělena na dva tábory – jeden, který prosazuje lidská práva jako hodnotové východisko české zahraniční politiky, a druhý, jenž klade důraz na výhodnost ekonomické spolupráce s Čínou – se jedná možná o jediné téma, na němž se obě strany shodnou. Bohužel to obě strany současně napojuje na rétoriku čínské diplomacie.
Argumenty, které vykreslují Čínu jako zcela specifickou entitu, jsou zažitou součástí tohoto kánonu. Fascinuje nás jak samo řízení země se 1,3 miliardou obyvatel, tak hlavně ekonomické příležitosti vyplývající z obřího trhu potenciálních konzumentů našeho zboží. Pozastavujeme se nad mnoha tisíciletou historií, diverzitou země s 56 státem uznanými etniky, odlišnými tradicemi a kulturou. Zapomínáme však, že tytéž a další rádoby unikátně charakteristiky mají i jiné státy, například Indie – aniž si přitom nárokují zvláštní zacházení.
Celý text si můžete přečíst na serveru respekt.cz.
Image source: Thomas Bächinger, Flickr.com (CC BY-SA 2.0), cropped
