Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) publikovala už 15. vydání Agendy pro českou zahraniční politiku. Náš analytik Filip Šebok je autorem kapitoly o Číně, kterou publikujeme níže v upravené podobě.

Česko-čínské vztahy ve stavu hibernace

Na konci roku 2020 po politicky a mediálně exponované návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu téma Číny ustoupilo ve veřejné debatě do pozadí. Bilaterální vztahy prakticky zamrzly. Mezi Prahou a Pekingem ustaly všechny kontakty na vyšší diplomatické úrovni, pokud pomineme účast prezidenta Zemana na virtuálním summitu iniciativy 17+1 (16+1). K obnovení komunikace došlo až s telefonátem čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s prezidentem Zemanem v červenci 2021.

Cílem summitu 17+1 (resp. 16+1) v únoru 2021 z pohledu Číny bylo především dokázat, že kooperace v tomto formátu je stále životaschopná a bude nadále pokračovat. Summit poprvé hostil čínský prezident Si Ťin-pching, což automaticky zvýšilo jeho diplomatickou úroveň. Pro Čínu však summit nebyl úspěchem. Šest participujících zemí poslalo na summit „pouze“ kabinetní ministry, což je největší míra absence nejvyšších politických představitelů od vzniku formátu. Poprvé také na summitu kvůli absenci konsenzu nebyly přijaty závěrečné „směrnice“, které tentokrát nahradil „plán aktivit“ na příští rok.

Krátký projev prezidenta Zemana byl v zajetí značně překonaných koncepcí Nové hedvábné stezky, když mluvil o zapojení českých firem do projektu, včetně výstavby vysokorychlostních železnic mezi Čínou a Evropou. Praxe ukazuje, že spíše než o konkrétní projekty jde v Nové hedvábné stezce o PR nálepku čínské zahraniční politiky. Na rozdíl od stavby nové infrastruktury (nemluvě o nereálné vysokorychlostní železnici) leží praktický potenciál spolupráce například v oblasti rostoucích toků zboží mezi Čínou a Evropou, kde však vzhledem ke geografické pozici hraje primární roli  Polsko. 

V kontextu nedostatku vakcín proti covidu-19 na jaře 2021 se rýsovala možnost využití čínských vakcín i Českou republikou. Prezident Zeman v březnu 2021 požádal čínského prezidenta o dodání vakcín Sinopharm, a to na základě žádosti premiéra Babiše. Podle prezidentova mluvčího Ovčáčka čínská strana okamžitě souhlasila s jejich poskytnutím. Sama Čína ale tyto informace nepotvrdila. K žádné konkrétní dohodě nakonec nedošlo a podle dostupných informací ani neproběhla oficiální jednání. Otázka využití „východních“ vakcín nakonec ustoupila do pozadí vzhledem k dostatečným dodávkám v rámci společného unijního schématu. Česká republika se do „vakcínové diplomacie“ zapojila i aktivně, když vláda v rámci distribuce nadbytečných vakcín rozhodla v červenci 2021 poskytnout Tchaj-wanu 30 000 dávek vakcíny proti covidu-19 (vakcíny předtím Tchaj-wanu darovala také Litva a Slovensko).

V oblasti ekonomických vztahů pokračoval dlouhodobý útlum spolupráce. Čínská státní firma CITIC v červenci 2021 odprodala svůj majoritní podíl v mediální agentuře Médea Jaromíra Soukupa. Čínská společnost CGN byla v březnu 2021 vyřazena z možnosti ucházet se o tendr na Dukovany. Všechno ale nasvědčuje tomu, že společnost neměla o tendr reálný zájem, a její účast byla spíše formalitou. I proto bylo rozhodnutí ji vyřadit politicky průchodné, především za situace, když se před odhalením kauzy Vrbětice stále počítalo s účastí ruského Rosatomu. V případě vyřazení CGN argumentoval ministr Havlíček zhodnocením bezpečnostních rizik, ale také nedostatečnými referencemi z projektů v zahraničí. 

V otázce zapojení čínských firem do strategických projektů doposud nedošlo k vyřazení konkrétních dodavatelů z budování 5G sítí a vláda zvolila vyčkávací taktiku. Avšak v kontextu amerických sankcí vůči firmě Huawei a celkové nejistoty budoucí podoby regulačních rámců se Huawei přirozeně stal méně atraktivním partnerem. Výsledkem toho bylo i rozhodnutí telekomunikační společnosti CETIN v říjnu 2020 upřednostnit v interním tendru před Huawei firmu Ericsson.    

Postoj ČR k dalšímu omezování autonomie Hongkongu ze strany čínské centrální vlády po prosazení zákona o národní bezpečnosti v červnu 2020 byl rozporuplný. V říjnu 2020 se Česko nepřidalo ke společnému apelu 39 zemí v OSN vyjadřujících znepokojení se situací v Hongkongu a Sin-ťiangu. Důvodem byl podle médií nesouhlas premiéra Babiše a prezidenta Zemana argumentujících snahou vyhnout se dalšímu vyostření vztahů s Čínou po Vystrčilově návštěvě Tchaj-wanu. Ministerstvo zahraničních věcí však v jiných případech vícekrát vyjádřilo znepokojení nad porušováním čínských závazků v Hongkongu. Česko navzdory unijní iniciativě nevypovědělo extradiční smlouvu s Hongkongem, kromě Portugalska jako jediná z evropských zemí. Vláda argumentovala tím, že smlouva je nastavena tak, že ji nelze zneužít pro politické účely. Vypovězení smlouvy však mělo být především symbolickým aktem. Česko se na druhé straně rozhodlo v souladu s unijním postupem implementovat rozšíření zbrojního embarga na Čínu i na Hongkong.  

V otázkách lidských práv, Tchaj-wanu, Hongkongu či Tibetu hrál už jako tradičně významnou roli parlament. Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny přijal v březnu 2021 usnesení apelující na vládu, aby se vyjádřila k „hrubému porušování lidských práv“ v Sin-ťiangu. Senát následně v usnesení z června 2021 promluvil o „genocidě“ ze strany čínského režimu a vyzval k politickému bojkotu olympijských her v Pekingu.  Senát také schválil usnesení volající po podpoře zapojení Tchaj-wanu do Světové zdravotnické organizace (WHO) a vyzval vládu k vypovězení extradiční smlouvy s Hongkongem. Tyto kroky vedly jako obvykle k ostrým veřejným reakcím ze strany čínské ambasády. 

Stagnující vývoj česko-čínských vztahů byl v kontrastu s dynamickým rozvojem v relaci EU-Čína. Na konci roku 2020 bylo oznámeno úspěšné ukončení vyjednávání o bilaterální investiční dohodě (Comprehensive Agreement on Investment, CAI). I když uzavření rokování bylo v souladu s časovým harmonogramem, pro mnohé bylo v kontextu zhoršujících se evropsko-čínských vztahů v roce 2020 překvapením. Hlavním motorem vyjednávání bylo německé předsednictví a samotná kancléřka Angela Merkelová. Ze strany některých členských států, například Polska, se ozývala kritika, že nebyly v otázce finalizace jednání dostatečně konzultovány. EU také nebrala v potaz výzvy nastupující Bidenovy administrativy, aby v přístupu k Pekingu zvolila postoj koordinovaný s USA. 

Čeští představitelé se, minimálně veřejně, debaty o CAI aktivně nezúčastnili. Nebylo proto reflektováno, co by tato průlomová dohoda pro Česko vlastně přinesla. Osud CAI je po sérii odvetných sankcí mezi EU a Čínou kvůli porušování lidských práv v Sin-ťiangu z března 2021 nejasný. Evropský parlament podmiňuje jednání o CAI odvoláním sankcí ze strany Číny, k čemuž Čína s největší pravděpodobností nepřistoupí. 

EU zároveň přijala nebo plánuje implementovat vícero tzv. autonomních nástrojů, které mají reagovat na nerovnováhu v evropsko-čínských ekonomických vztazích bez ohledu na ochotu Pekingu plnit své závazky. Jedním z nich je mechanismus na prověřování zahraničních investic. Česká národní legislativa vstoupila v platnost v květnu 2021. 

Bidenova administrativa ve Spojených státech ve většině oblastí politiky vůči Číně pokračovala v trendu nastoleném Trumpovou administrativou. Větší důraz začala klást na užší koordinaci se spojenci, včetně evropských zemí, i když ty (především Francie a Německo) nesdílejí všechna východiska americké politiky a stále odmítají vnímat Čínu jako primárně geopolitického rivala. 

Kam dál?

V kontextu česko-čínských vztahů můžeme v předvolebním období očekávat kontinuitu současné trajektorie, tedy stavu „hibernace“. V případě triumfu opozice ve volbách a úspěšného vytvoření nové vlády může Čína a zahraniční politika obecně představovat jednu z hlavních třecích ploch mezi vládou a prezidentem. Prezident se může snažit případnou asertivnější politiku vlády vůči Pekingu aktivně sabotovat, nebo minimálně realizovat vlastní autonomní agendu. Sporná bude v případě realizace určitě i plánovaná cesta prezidenta do Číny v roce 2022. 

Hlavními tématy budou stále lidská práva v Sin-ťiang, Tibet a Hongkong, vztahy s Tchaj-wanem či čínské zapojení do strategických odvětví ekonomiky. Nová vláda může schválit formální vyloučení čínské společnosti Huawei a jiných čínských firem z možnosti poskytovat komponenty pro výstavbu 5G sítí a také omezit jejich zapojení v jiných senzitivních odvětvích. Můžeme očekávat i aktivnější kontakty s Tchaj-wanem v kontextu volnější interpretace české politiky jedné Číny. Agenda Tchaj-wanu bude pravděpodobně více reflektována i na evropské úrovni vzhledem k možnosti jednání o obchodní dohodě mezi EU a Tchaj-wanem. 

Ze strany současné opozice jsou slyšet hlasy o potřebě tvrdší politiky vůči Číně, a to často jako součást přehodnocení přístupu k „východním mocnostem“, včetně Ruska. Vláda, která bude k Číně aktivně kritická, může akcelerovat i některé již probíhající trendy v jiných oblastech. V roce 2021 například Vysočina rozvázala vztahy s čínskou provincii Chu-pej, přičemž se odkázala na absenci konkrétní spolupráce. Podobné přehodnocení vztahů na regionální úrovni, které původně zaznamenaly dynamický růst na začátku minulé dekády, můžeme očekávat i ze strany jiných krajů nebo měst. Stejné trendy lze predikovat například i v otázce akademické spolupráce s čínskými partnery, kde jsou si české univerzity stále víc vědomy možných bezpečnostních a etických rizik. Podobnou situaci můžeme nakonec sledovat i v dalších západních zemích.  

Otázky vyvolává pokračující účast Česka na formátu 17+1 (16+1). Zástupci Pirátů apelují na ukončení české participace, a to v rámci koordinovaného „vystoupení“ s dalšími členskými státy, které na formátu participují. Osud formátu samotného je po de facto odchodu Litvy nejasný. Více zemí naznačuje, že i když budou na formátu dále participovat, budou mu přikládat v kontextu vztahů s Čínou nižší význam a budou prioritizovat evropskou a bilaterální dimenzi vztahů. 

Z pohledu Číny má význam Česka ve formátu klesající tendenci. V plánu aktivit z posledního summitu chybí například zmínka o každoročním Čínském investičním fóru, které se pod hlavičkou iniciativy konalo v Praze. V původní verzi kolující před summitem se tato událost ještě nacházela. Fórum se nekonalo už v roce 2019. Tehdy údajně v souvislosti se zhoršujícími se vztahy v atmosféře kontroverzí kolem partnerství Praha – Peking. Ve většině původních prioritních oblastí z pohledu České republiky (civilní letecká přeprava, zdravotnictví, export zemědělských produktů) nepřinesla spolupráce doteď žádané výsledky. 

Čína v rámci formátu sází především na podporu Maďarska a Srbska jako nejbližších bilaterálních partnerů. (Staro)novým trendem v souvislosti s klesajícím entuziasmem některých participujících zemí je také čínský důraz na Polsko, což dokazují intenzivní diplomatické kontakty mezi dvěma zeměmi na začátku roku 2021. Peking doufá, že pozitivní pohled Polska na vzájemnou spolupráci může vést k řetězovému efektu i v sousedních zemích.   

Českou politiku vůči Číně bude významně formovat vývoj evropského přístupu. Parlamentní volby čekají v září i Německo, a právě jejich výsledek bude klíčovým determinantem budoucího kurzu evropské politiky vůči Číně. Více středo- a východoevropských států volá po využití formátu „27+1“ v přístupu k Pekingu. Je otázkou, jestli těmto výzvám dokáže vyjít vstříc také Německo, které navzdory rétorické podpoře společného přístupu neváhá přistupovat vůči Číně unilaterálně, případně v rámci francouzsko-německého tandemu. Summit v tomto rozšířeném formátu, který se měl konat v Lipsku v létě 2020, byl zrušen kvůli pandemii a plány na jeho náhradu zatím nebyly oživeny. Němečtí Zelení, kteří mají šanci zásadně mluvit do povolebního vývoje, slibují přeorientovat německou politiku vůči Číně od dominance ekonomických zájmů. Zelení také deklarují, že německá politika bude v jejich režii víc europeizována. 

Případná změna německé strategie vůči Číně, včetně přehodnocení snah o prohlubování ekonomické vzájemné závislosti s Čínou, si zasluhuje větší zájem i v ČR. V české debatě je pozornost věnována především přímému ekonomickému napojení na Čínu, které je často marginalizováno. Ve skutečnosti však hraje Německo důležitou mediační roli českého napojení na čínskou ekonomiku, například jako finální exportér českých meziproduktů. Strukturální změny v německé ekonomice, pro kterou je Čína klíčový exportní trh, by tak mohly mít významný dopad i na českou ekonomiku.  

Evropská politika vůči Číně by do budoucna měla být více zasazena do širšího přístupu k indo-pacifickému regionu. V dubnu 2021 schválila Evropská rada závěry o unijní indo-pacifické strategii. Ta by měla nastínit kurz pro posílení evropské přítomnosti v tomto geopoliticky významném regionu. Cílem je přispět k regionální stabilitě a bezpečnosti, posílit ekonomické vztahy a podporovat lidská práva, demokracii a vztahy s partnery se sdílenými hodnotami. I v tomto kontextu bude i pro Česko důležité dále rozvíjet vztahy s demokratickými státy v regionu, jako jsou Jižní Korea, Japonsko nebo Indie.  

Kontext

  • Pokračující přehodnocování evropského přístupu k Číně.
  • Kontinuita americké politiky vůči Číně i za Bidenovy administrativy.
  • Rostoucí asertivita Číny v kontextu kritiky za porušování lidských práv v Sin-ťiangu, omezování autonomie Hongkongu.

Současnost

  • „Hibernace“ česko-čínských diplomatických a ekonomických vztahů.
  • Rostoucí prominence konfliktních témat – Sin-ťiang, Hongkong, Tibet, lidská práva, Tchaj-wan.
  • Přehodnocování smyslu spolupráce s Čínou v různých oblastech, včetně vztahů na úrovni regionální samosprávy.  

Doporučení

  • Nová vláda by měla vykonat audit české zahraniční politiky vůči Číně a aktualizovat českou strategii v kontextu nové geopolitické reality.
  • Česká republika by měla přehodnotit význam pokračujícího zapojení do formátu spolupráce Číny se zeměmi střední a východní Evropy například zpracováním komplexního auditu přínosů formátu.
  • Český přístup k Číně by měl být zasazen do širšího přístupu k regionu Indo-Pacifiku po vzoru spojeneckých koncepcí. 
  • V otázce porušování lidských práv a mezinárodních závazků ze strany Číny by měla ČR zaujmout konzistentní kritické stanovisko a tato témata vznášet na všech úrovních vzájemných vztahů.  

 Image source: Wikimedia Commons