Tento článek původně vyšel na stránce info.cz.

Režim Vladimira Putina si v minulých dnech prošel těžkými zkouškami pro udržení se u moci v následujících letech. Ruského prezidenta předně nepotěšil návrat jeho nejvýraznějšího kritika Alexeje Navalného z Německa, kde se zotavoval po otravě novičokem, a jeho investigace o Putinově obskurním bohatství a paláci na břehu Černého moře. Celý týden vyvrcholil víkendovými protesty po celém Rusku, které se staly nejpočetnějšími za poslední roky. Jak se situace bude vyvíjet, rozhodne nejen udržení protestního hnutí v klíčovém volebním roce, ale také mezinárodní reakce a tlak světového společenství na zastavení represí.

Rusko si v minulém týdnu prošlo skutečně dynamickým vývojem a hned několika klíčovými momenty, které ovlivní jeho politický život v následujících měsících a letech. Prvním z nich byl bezesporu návrat Alexeje Navalného – nejvýraznějšího a nejpopulárnějšího kritika ruského prezidenta Vladimira Putina – z německého zotavovacího pobytu. V Berlíně se Navalnyj pět měsíců léčil po otravě nervově paralytickou látkou ze skupiny novičoků, kterou proti němu podle všech dostupných informací použily ruské tajné služby ve snaze se ho definitivně zbavit. Zpráva o jeho návratu tedy jistě nemohla Kreml potěšit, zejména pak v souvislosti s výhrůžkami, že bude z důvodu vyhýbání se spravedlnosti okamžitě zadržen, což Navalnyj ignoroval.

Připomeňme široce známý vývoj: Navalnyj byl skutečně ihned po vstupu na ruské území zadržen a v následném rychloprocesu, který byl přesunut tak, aby byl obtížně dostupný pro opozičníkovy podporovatele, byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 30 dní. Toto nicméně představuje pouze začátek celé série procesů, kterým bude Navalnyj v Rusku čelit. Významné v této souvislosti bude úterý 2. února, kdy se rozhodne, jestli stráví ve vazbě dalších několik let, a to z důvodu dříve vyfabrikovaných a politicky motivovaných obvinění z korupce.

Návrat ve velkém stylu

Velké debaty se vedly již o samotném návratu Navalného do Ruska a o tom, jestli měl vůbec za těchto okolností cenu. Navalnyj argumentoval tím, že nikdy ani neuvažoval o tom, že by se nevrátil – pravděpodobně nechtěl opakovat životní příběh některých kritiků Putinova režimu, kteří si z různých důvodů raději vybrali život v zahraničí. Pro Navalného-politika to zjevně nikdy nebyla přijatelná varianta, zejména pak v souvislosti s významnými parlamentními volbami, které Rusko čekají v září tohoto roku.

Navalnému se totiž alespoň zčásti podařilo, o co usiloval, a to strhnout na sebe pozornost ruské veřejnosti a médií i světového společenství. To se mu povedlo již jeho příletem, kde ho jak na původně plánovaném letišti Vnukovo, tak později v letištní hale Šeremetěva vítaly tisíce Rusů. Někteří, včetně novinářů, byli v této souvislosti zadrženi. Jak po příletu Navalnyj prohlásil, jednalo se o „nejlepší den za posledních pět měsíců“, přestože na svobodě nezůstal příliš dlouho. O návratu předáka opozice do Ruska informovala všechna světová média a jeho jméno po dlouhém mlčení vyslovila i ta kremelská. Mezi ruskými intelektuály, influencery a představiteli kultury se vzedmula vlna solidarity.

Nicméně Navalnyj se jistě nepřijel do Ruska jenom nechat zatknout. Jak se záhy ukázalo, v minulých měsících tvrdě pracoval nejen na svém zotavení, ale také na nové investigaci s názvem „Palác pro Putina: Příběh největší světové korupce“. V tomto bezmála dvouhodinovém videu popisuje životní příběh hlavy ruského státu od počátků v Drážďanech za dob NDR, kde Putin začínal jako řadový příslušník místní KGB, po divoká 90. léta k jeho nástup do úřadu ruského prezidenta. Celý jeho život přitom podle Navalného provází dva klíčové elementy: lež a korupce. Právě díky nim se dle opozičního politika Putin dostal až do vedení ruského státu, kde zůstává více než 20 let.

Celou druhou část reportáže Navalnyj věnuje hlavnímu zjištění: Existenci kolosálního, až nechutně pompézního paláce, který si Putin údajně nechal díky korupci vystavět na břehu Černého moře. Investigace s podtitulem „Příběh největší světové korupce“ detailně popisuje celé korupční schéma, pro mnoho diváků jsou ale možná zajímavější záběry a vizualizace ze samotného paláce, ke kterému Navalnyj zajímavým způsobem získal stavební plány. Dozvíme se tak například, že hlava ruského státu má v letním sídle o výměře 17 691 metrů své vlastní kasino, divadlo, bunkr pro případ války či prostory pro vodní radovánky a další tematické pokoje a ložnici o obrovské rozloze. Běžného Rusa musí taktéž zaskočit neuvěřitelná cena unikátního nábytku na zakázku, která v případě jednotlivých kusů vybavení šplhá do milionů rublů. Vše ve stylu carského Ruska a ruských vladařů a imperátorů. Za uplynulý týden má toto video více než 83 milionů shlédnutí, převážně z Ruska.

Protesty proti represím, korupci a zvůli

I z řad Navalného podporovatelů pocházeli účastníci víkendových demonstrací za solidaritu s opozičníkem, proti Putinovu režimu a jeho represím. Protesty se staly nejrozsáhlejšími za posledních několik let. Podle prvních odhadů a navzdory všem výhrůžkám a prohlášením o nelegálním charakteru meetingů převýšil počet protestujících po celé zemi až 150 tisíc. Vyšli do ulic ve více než 120 městech od Vladivostoku na ruském Dálném východě až po Petrohrad – ruské okno do Evropy. V každém z regionálních center a významnějších měst takové protesty proběhly, navzdory obtížným podmínkám a krutým mrazům na Sibiři. Další stovky tisíc diváků sledovaly průběh online. V tomto ohledu může ruská opozice slavit úspěch.

Také za to ale zaplatila svou daň. Podle prvních odhadů bezpečnostní síly zadržely více než tři a půl tisíce protestujících, včetně manželky Alexeje Navalného či jeho mluvčí a dalších nejbližších spolupracovníků, kteří byli obviněni z organizace nelegálních protestů a také ze zvaní mladistvých. Právě to se může stát rozbuškou pro zesílení tlaku na Navalného spolupracovníky, proti kterým může kremelský režim spustit novou vlnu represí. Zákon na ochranu mladistvých je pro to ideální záminkou.

Víkendové protesty každopádně ukázaly poměrně důležitou skutečnost, že se stále najdou stovky tisíc lidí, kteří navzdory zákazům, trestům a riziku pronásledování vyjdou svobodně vyjádřit svůj názor a postavit se – pokud je to nutné – proti vůli režimu. A to je jak pro Rusko, tak pro Evropu a Západ zásadní zpráva.

Západní reakce

Západ sledoval celou situaci kolem návratu Alexeje Navalného zpět do vlasti s velkým napětím. Koneckonců cestoval z německého exilu a z ochrany německého státu, který mu po zkušenostech s ruskými tajnými službami doporučil ochranku. O to pozorněji Evropa a Západ ruskou reakci na přílet Navalného sledovaly a ostřeji reagovaly na jeho zadržení a odsouzení. První prohlášení přišla nejen od tradičně rychle reagujících politiků z Pobaltí, ale také z ČR a Slovenska či Bruselu a Washingtonu.

O něco později přišel s odsuzujícím prohlášením jménem EU také vysoký představitel pro zahraniční záležitosti Josep Borrell, který požádal Rusko o propuštění Navalného, ukončení jeho zmanipulovaného stíhání a nechal otevřenou možnost uvalení nových sankcí, což požadovaly někteří členové EU.

Evropský parlament ve své čtvrteční rezoluci dokonce vyzval k zastavení projektu Nord Stream 2, který má plynovodem propojit Rusko s Německem, sankcionování ruských oligarchů a doporučil přijetí sankcí proti představitelům Putinova vedení, kteří jsou zodpovědní za represe proti ruské společnosti, a to také na základě nového lidskoprávního mechanismu EU.

Nicméně klíčovou se stane až dnešní schůzka zahraničních ministrů EU, která stanoví jak další postup a evropskou reakci na dění v Rusku, tak mandát Borrella pro jeho nadcházející cestu do Moskvy. Ta by měla proběhnout na začátku února a zatím se stále diskutuje, s jakou zprávou (a jestli vůbec) Borrell do Ruska pojede. Část států považuje tuto cestu za úplně nevhodnou, další část potom požaduje, aby alespoň došlo k setkání s Navalným a deklarování jasné podpory občanské společnosti, nezávislých médií a dalších kritických hlasů v ruské společnosti, které jsou před zářijovými parlamentními volbami pod nesmírným tlakem ze strany státu.

Rychlé uvalení nových sankcí vůči ruskému režimu se v nejbližších dnech pravděpodobně očekávat nedá, nicméně diskuze o dalším postupu v evropsko-ruských vztazích budou probíhat v dalších dnech a týdnech. Již dnes víme, kde si v této debatě stojí česká diplomacie, která má zájem vůči Rusku nastolit ostřejší kurs. To z mnoha důvodů dává dobrý smysl nejen kvůli očerňování českých neziskových organizací za jejich práci v Rusku, ale také v širším domácím kontextu. Nezbývá než doufat, že se české diplomacii a partnerům z regionu střední a východní Evropy podaří přesvědčit i zbytek členů EU, že se poměry v Rusku změnily natolik, že si to vyžaduje novou strategii a evropský přístup do budoucna. V opačném případě by se ČR musela spolehnout na nejbližší spojence a postupovat vůči Rusku ambiciózněji pouze v užším okruhu podobně smýšlející států.

Image source: Wikimedia commons